Protestní obsazování univerzit je v poslední době časté jak v evropských zemích, tak třeba v USA, většinou jde o vlny nesouhlasu s reformami ve školství, v poslední době ale také narůstají protesty týkající se mezinárodních témat, např. solidarity s řeckými nepokoji.
V lednu došlo na více než deseti britských univerzitách k protestním obsazením v rámci hnutí solidarity s Palestinci. Šlo o pokusy rozvířit diskuzi na zkostnatělé univerzitní půdě a dosáhnout toho, aby univerzity veřejně vyjádřily svůj nesouhlas s konfliktem. Dále pak protestující požadovali zrušení školních investic do zbrojního průmyslu, žádali udělení stipendií pro student/k/y z oblasti, zaslání učebních materiálů a vyřazených počítačů do postižených oblastí apod. Na mnoha školách dosáhli vítezství, někde ale došlo k výhrůžkám a výmluvám ze strany školy. Dalším důležitým aspektem těchto obsazení je sám proces, který vedl k úspěšné přímé akci, při níž na půdě instituce vzniká malá samospráva, jejíž účastníci a účastnice se pokoušejí vytvářet skupinu bez hierarchií, aby rušili princip autority, na němž univerzity a všechny další instituce fungují, a kde se aktivně organizují, aby se postavili proti násilí nebo na podporu různých hnutí. Nejde přímo o squatting jako takový, přesto se i zde jedná o vytržení určitého prostoru – učebny, školního divadla nebo knihovny – z autoritářského systému, v němž nemáme právo mluvit do věcí těch nahoře, a o vytvoření osvobozeného prostoru pro samosprávu, diskuze, přednášky nebo přípravu akcí, které mohou vyvinout tlak na společnost a vést k radikální změně jejího uspořádání.
