Aktuální dění v okolí vily Amalias
Vila Amalias od roku 1973 chátrala. Když jí ale před 22mi lety osquattovala parta lidí, vdechli do ní život. Na vlastní náklady jí opravili a udržovali. Údajní majitelé jsou známí tím, že vyvlastňují soukromý majetek. Např. z budovy, která měla sloužit jako škola udělali obchodní centrum. Od 90. let až do dneška se ve vile konaly různé kulturní akce – promítání, koncerty, divadla. Je v ní i knihovna, freeshop s vinylem a hudební studio. Dveře byli vždycky otevřené pro podobně smýšlející lidi. Pro lidi, kteří pohrdají čímkoliv co je jim vnucováno. Pro lidi, kteří pohrdají dnešní lhostejností a rezignací na snahu něco změnit. Pořádali i akce, kterých se zůčastnili třeba jejich sousedé (a jiná širší veřejnost) – např. dětské dny, bezpeněžní trhy. Vila byla už několikrát napadena ze strany státu, nejenom kvůli její lokaci, ale taky kvůli politickým názorům a přesvědčením, které mají lidé, kteří se zde schází. Nejednou byly způsobeny velké škody, ale vždycky se vše opravilo a navíc jejich útlakem se jenom zvyšovala morálka squatterů. Narozdíl od lidí, kteří budovy berou jen jako další způsob jak vydělat peníze je squat A. dobrým příkladem místa, které odporuje jakýmkoliv využívání peněz. Je to prostor ve kterém je místo hierarchie struktura, která respektuje člověka. Tudíž podporuje i ty v nejnižších vrstvách “pyramidy”, což jsou i ti, kteří jí spravují. Ale naše solidarita, touha po seberealizaci se státu moc nelíbí. Vila je prý epicentrem nezákonnosti už 22 let a to se teď prý změní.”Jsme ti co žijou na ulicích, jsme pankáči, rebelové, jsme vegetariáni, feministky, jsme nasraní chudí noční bojovníci, jsme oběti rasismu, mstíme se za vaši nespravedlnost a vy tomu říkáte epicentrum nezákonnosti. Vila Amalias bude bojovat. Za naše sny. Za to, aby společnost byla pro každého svobodnější. “
V ranních hodinách 20. prosince do squatu vnikla policie. Pod záminkou, že si veřejnost stěžovala na obchodování s drogami, prostor prohledávali. Zadrželi 8 osob, z nichž 3 byli pouze hosté. Proti těmto osobám byly na základě věcí, které policie ve squatu zabavila proneseny obžaloby. My tyto obžaloby odmítáme. Jelikož troška petroleje a prázdné flašky od piva v blízkosti topení jsou absurdním důvodem k obžalobě. Před squatem se sešlo asi 200 lidí, aby vyjádřili solidaritu se squattery.
Solidární shromáždění byli v několika dalších městech.
Pro nás je tato akce jasným poukázáním na politiku státu. V dobách finanční a systémové krize, stát zahajuje útok ve všech směrech – ponižuje ty, co jsou “dole”, snaží se vyhladit jediný náznak vzpoury a nebo pokusu o odpor. Výsledkem může být jedině pozdvihnutí rasistických ideí, které vedou společnost k fašismu, k přijmutí faktu, že naše životy jsou stále sledováni a k perzekuci politických prostorů a těch, kteří odporují všem, kteří si myslí, že jsou nadřízení.
Odmítáme všechna obvinění.
Naše slova jsou naše zbraně.
Řekli jsme to několikrát a řekneme to znova: “Celé ty roky bojujeme a konec je v nedohlednu!”.
Solidaritu všem squatům.
Amsterdam: Emigranti z Notwegu přesunuli svůj protest do osquatovaného kostela Vluchtkerk
Pár aktivistů, novinářů, squatterů a charit se shromáždilo minulý týden aby vytvořili prozatimní řešení pro emigranty, kteří byli vypuzeni z Norwegu. Cílem je udržet situaci v politické agendě. Mezitím se v osquatovaném kostele na západě Amsterdamu vytvořila komunita lidí o asi 83 aktivistech. Tito lidé nemají příležitost zůstat ve své zemi a nemají ani příležitost jít zpátky.
Na stránce squat.net můžete sledovat aktuální situaci, pokud chcete něčím přispět, kontaktujte hlavní vedoucí organizace – Devluchtkerk [at] gmail [dot] com.
V pátek, 30.listopadu bylo asi 100 lidí hledající azyl vyhnáno ze stanového kempu v amsterdamském Osdorpu. Neměli kam jít, tak vyšli do ulic. Během následujcích dní našli pomoc (Ať už ve formě ubytování, jídla) u nejrůznějších občanů Amsterdamu. Mezitím pro mě aktivisté hledali nový domov. A ten nyní našli. V sobotu, 2.prosince tito lidé osquattovali prázdný kostel Svatého Josefa v oblasti Bos en Lommer.
Kostel – zasvěcen Josefovi, svatému patronovi rodiny – byl prázdný. Dříve ho využíval lezecký klub, bylo v něm tudíž základní sociální zajištění. Emigranti si ho vybrali jako místo, kde můžou zůstat pospolu a poukazovat na jejich případ. A to aby začal důstojný proces řešící jejich situaci a oni byli přijati většinovou společností.
2.prosince večer se na místo dostavil vlastník kostela. Rozhodl se, že je nebude žalovat ani usilovat o soudní řízení. Namísto toho se rozhodl připravit kostel na to, aby byl přístřeškem pro emigranty přes zimní měsíce.
Sdružení kostelů, jednotlivci i organizace poskytující pomoc se ten večer rozhodli poskytnout prozatimní pomoc emigrantům. S cílem pomoci jim zajistit bezpečnou základnu, ze které by mohli řešit svojí situaci – naléhat na holandské politiky, aby se tomuto případu věnovali.
Na stránce squat.net budou časem aktualizace případu. Pokud máte nápad, jak pomoci emigrantů, ozvěte se na již zmiňovaný email.
