po 6 měsících oprav bychom Vás rádi pozvali na otevírání nového prostoru.
Práce ještě není úplně dodělaná a s hodně věcma se teprve začíná.
Přijďte si poslechnout, co máme s prostorem v plánu, dát si drink, poslechnout ňákou hudbu a prostě se pobavit.
Začínáme v 17.00.
Detaily programu budou brzo zveřejněny.
Uvidíme se v sobotu, 16.

(z : http://slug.squat.net )

LAG je obchod s počítačovými součástmi/hackerský projekt. Jedním z našich hlavních cílů je podporovat free software namísto toho vlastnického.
Děláme workshopy, kde ukazujem jak nainstalovat a používat operační systém Linux a pomáháme řešit problémy s ním.
Taky bychom rádi zdůraznili důležitost soukromí a anonymity zvenku i zevnitř virtuální sítě, která je zvláště relevantní pro aktivisty.
Abychom povzbudili opatrnost o soukromí, chceme udělat několik workshopů na téma internetového zabezpečení a šifrování. (kryptografie)
Iniciativa LAG nebude ale dělat jenom workshopy a přednášky. Chtěli bysme komukoliv kdo bude chtít poskytnout volný přístup k různému vybavení a poskytnout místo, kde kdokoliv může zdokonalovat svojí technologickou fantazii, rozvíjet autonomní software nebo prostě být společně v elektronice kreativní.
Nechceme být služba, ale prostředí, kde se můžete něco naučit, kde lidi sdílejí a navzájem se od sebe učí.

LAG je víc než jen hackerský prostor. Chtěli bysme představit myšlenku freeshopu s elektronickými a počítačovými součástky, kde recyklovaný věci můžou být znova použity a dostat
druhý život. Lidi, který potřebujou pomoc s free softwarem mají v Amsterdamu problém najít místo, kam se dá jít. A ještě těžší je najít místo, kde člověk může vytvářet a rozvíjet
projekty, který oponujou autoritativnímu způsobu využití internetu a počítače.

A z toho důvodu jsme se rozhodli vytvořit stabilní místo, protože po letech stěhování se s SLUG (Squatterská skupina uživatelů Linuxu) jsme si uvědomili, že hackerská kultura je v kritickým stavu nejenom v tomto městě a řešením může být jednoduše naše společná snaha.
Tudíž jsme se rozhodli se angažovat v dlouhodobém projektu.
Na jednu stranu jsme si všimli, že aktivisté se ze strachu vyhýbají technologiím a na druhou stranu se dá všimnout i pravého opaku – lidí, kteří mají přímo fetišistické tendence co se technologie týče.

Proti se stavíme do mezery mezi těmito dvoumi přístupy a podporujeme lidi, aby se postavili nynejší internetové situaci.

Kostel – zasvěcen Josefovi, svatému patronovi rodiny – byl prázdný. Dříve ho využíval lezecký klub, bylo v něm tudíž základní sociální zajištění. Emigranti si ho vybrali jako místo, kde můžou zůstat pospolu a poukazovat na jejich případ. A to aby začal důstojný proces řešící jejich situaci a oni byli přijati většinovou společností.

2.prosince večer se na místo dostavil vlastník kostela. Rozhodl se, že je nebude žalovat ani usilovat o soudní řízení. Namísto toho se rozhodl připravit kostel na to, aby byl přístřeškem pro emigranty přes zimní měsíce.

Sdružení kostelů, jednotlivci i organizace poskytující pomoc se ten večer rozhodli poskytnout prozatimní pomoc emigrantům. S cílem pomoci jim zajistit bezpečnou základnu, ze které by mohli řešit svojí situaci – naléhat na holandské politiky, aby se tomuto případu věnovali.

Na stránce squat.net budou časem aktualizace případu. Pokud máte nápad, jak pomoci emigrantů, ozvěte se na již zmiňovaný email.

vice info a fotek 

O diverzitě, solidaritě a protisquatterském zákonu

“Lidé, kteří mají moc, neodejdou z vlastní vůle, takže rozdávání květin policajtům prostě fungovat nebude.
Tento způsob myšlení je pěstován vládnocuími, oni totiž mají nejradši lásku a nenásilí.
Podle mě jediný způsob, jak dávat policajtům kytky, je pěkně v květináči a z horního patra.” – William S. Burroughs

Pokud se vám nelíbí způsob, jakým probíhají v tuto chvíli akce, tak místo toho, abyste zůstali sedět doma (pořád máte nějaký domov, ale co bude příští týden?), udělejte to nějak jinak! Pouhé vzájemné kritizování našich akcí, to je jako byste házeli kamení na hlavu kamarádovi, protože jste byli příliš líní a nezamířili jste dobře toho policajta,co stojí o kus dál. Míření do řad vlastních přátel může být nejhorší hnus ze všech.

My, amsterdamští i další squatteři jsme byli v poslední době příliš pasivní a nečinní. Pravdou je, že už nejsme nebezpečím pro nikoho a pro nic. Všechno bylo dokonalé, když byl squatting legální, ale teď je čas začít tancovat do rytmu jiného bubeníka.

Být hrozbou nemusí nutně znamenat házení kamenů na všechno, co nosí uniformu (i když to může být taky sranda) nebo zapalovat každou popelnici, kterou najdete (ale jestli to chcete udělat, tak do toho rozhodně jděte). Být hrozbou, být radikální znamená nevzdat se. Znamená to bojovat pro to, v co věříte. Znamená to mít ještě pořád srdce uprostřed této společnosti vystavěné z mocenských struktur, reklamních sloganů a státem placeného násilí.

Je důležité, abychom se nezačali rozdělovat do falešných kategorií, na dobré a špatné squattery, na hipíky a rváče. Jenom nás to odvádí od opravdových problémů, a navíc stejně víme, že naše osobnosti jsou mnohem složitější než tyto jednoduché škatule. Víme, že ten samý člověk může vařit a rozdávat jídlo zdarma ve dne a v noci rozbíjet vitríny obchodu s policejním vybavením ve své čtvrti. Bojujeme v soudních síních a bojujeme taky v ulicích. Pomocí slov, ale také s klacky a kameny v rukou. Nevěřme tomu, jak se nás snaží ukázat média, jako jednobarevné.

Až dojde k revoluci, bude spousta času diskutovat o tom, kdo se první ocitne ve svízelné situaci – reformisti nebo rebelové? V tuhle chvíli máme jednoho nepřítele, zákon proti squattingu, a to nás spojuje.
Je čas pohnout prdelí a udělat všechno proto, abychom se ubránili, ať to je jakýmkoli způsobem, pokud někomu z nás vyhovuje.
Různé strategie nejsou naším nepřítelem – netečnost ano.
Nenechme se rozdělit a porazit.

Mír, lásku a molotovy!

V minulosti byl tady v Holandsku squatting (tak nějak) legální. Ale kvůli pravicovému směřování k ideím zákonu a pořádku je ode dneška (1.října 2010) ilegální. Squatterské hnutí na tento den svolalo demonstraci, v 17h na nám. Spui.
Shromáždili jsme se a vyrazili nahoru ul. Rokin a zpátky dolů ulicí Spui. Bylo nás kolem dvou set, hudba vřískala ze soundsystému připevněném na vozíku. Zastavili jsme se naproti coffeshopu Abraxis. Černě oblečení squatteři v bílých pracovních rukavicích vběhli do uličky a obsadili prázdný byt. Lidé v davu radostně pokřikovali. Zůstali jsme před domem a tancovali. Tvořili jsme živý štít pro případ, že by se policie pokusila uplatnit nový zákon. O něco se pokusila, ale rychle se rozhodla, že by se to nevyplatilo a odjela. Zůstali jsme ještě déle, v případě, že by se vrátila. Ochladilo se. Mnoho lidí zaskočilo do malého obchůdku na rohu na pivo, cigaretu nebo tak něco. Přihlížející se nahýbali z oken a dělali fotky. Nakonec, něco málo před setměním, se k nám dostala zpráva, že squatteři se cítí být v bezpečí, a tak jsme se začali rozcházet a pokračovat v obsazování druhý den.

Začali jsme se přesouvat ven, ulice Spuistraat není zrovna moc široká. Je to jenom jednosměrka, parkovací místa na obou stranách, nějaký chodník a tři vysoké patrové budovy. Postranní ulice jsou rozmístěny dost daleko od sebe a jsou to jenom úzké uličky. Byli jsme v dobré náladě. Těšil.a jsem se na něco k jídlu. Najednou se transparenty vpředu zastavily. Chvíli to trvalo, než se zastavili i všichni ostatní. Stmívalo se. Nikdo nevěděl, co se děje. “Čeká na nás policie.” Najednou se všechno pohlo zpět. Utíkal.a jsem pryč z první řady, která se snažila znovu vyrazit dopředu a znovu byla vytlačena zpátky. Policie čekala na další křižovatce. Nevěděli jsme, kam jít. Stál.a jsem ve dveřích obchodu a snažil.a se zjistit, co se děje. Jezdci na koních přibíhali zezadu, obušky mlátili všechno, co se hýbalo. Utíkali jsme.

Všichni jsme se tiskli ke stěnám budov. Ale nemohli jsme tam zůstat. Řada robokopů pokračovala směrem k nám. Ustupovali jsme. Nechtěli jsme bitvu. Chtěli jsme pryč. Koně přibíhali znovu a znovu a všichni jsme v tu chvíli byli na chodníku, ale pořád jsme nevěděli kam jít, jak se dostat pryč. Každou chvíli kolem proběhli vyděšení lidé. Několik lidí upadlo. Nevím, jestli byl někdo zraněn. Doufám, že ne. Vzadu byla další řada robokopů, štíty a obušky připravené a čekala. Ale teď už byla tma. Naštěstí jsem si všiml.a, že nechávají lidi odejít skrz postranní uličku. Odešel.šla jsem. Bez zranění. ta zasraná idiotská policejní sračka potřebovala vyvolat paniku a strach, s pomocí vrčících robokopů a jezdců mávajících obušky, přitom jediné, co jsme v tu chvíli chtěli, bylo jít domů.

Sedím v univerzitní knihovně a pořád slyším sirény. Zprávy o zatčených a zraněných pronikají dovnitř. Dneska to nebylo o udržování pořádku nebo klidu. Rozhodně to nemělo nic společného se spravedlností. Bylo to o rozesírání nežádoucích prvků společnosti, o snaze dostat nás pěkně zpátky do řady, aby s námi nebyly problémy. Taková je nová tvář Holandska, jestli ne celé Evropy i dalších míst.

Překlad textu z IndyNL

Dnes amsterdamská policie prohlásila, že státní zástupce se chystá vyklidit 200 squatů. Zřejmě se trojice O.M., policie a radnice chystá všemi prostředky ochránit spekulaci!
Ze starosty Van der Laana tak bude první “Starosta prázdných domů” v historii.

Provokace a stupňování konfliktu:
Politické rozhodnutí, které bylo dnes zveřejněno v tisku (Parool), spočívá ve vyklizení všech squatů. Následně se tak zhorší vztahy mezi policií a squatterským hnutím. Tato tvrdá provokace vytvoří situaci, se kterou nebude nikdo spokojený – ani radnice, policie, ani squatteři a většina obyvatel Amsterdamu. Dojde totiž k ostrým konfrontacím mezi policií a squattery, dojde k nárůstu čtverečních metrů prázdného prostoru a spousta lidí bude bez domova – totiž tisícovky obyvatel Amsterdamu, kteří už mnoho let žijí v budovách, vlastněných spekulanty, kterým jsou naprosto ukradené problémy spojené s bydlením.

Hon na čarodějnice:
Starosta Van der Laan a šéf policie Bernard Welten by se rádi pustili do honu na squattery. Bývalý ministr spravedlnosti Hirsch Ballin v květnu vyjádřil svůj nesouhlas s tímto postupem.
Amsterdamský státní zástupce ignoruje celkový názor státních zástupců v Haagu, kteří nesouhlasí s vystěhováním budov a kanceláří, pokud po vyklizení zůstanou budovy prázdné. Díky Van der Laanově politice se problém prázdných budov vyšplhá do neuvěřitelných historických dimenzí.

Obsazovat domy:
Van der Laan (který v minulosti v rámci aplikace zákonů podporoval squatterské skupiny) si moc dobře uvědomuje, že squatteři neobsazují domy, protože je to dovoleno, ale protože se staví proti spekulaci. Squatteři neodejdou ze svých squatů a pokud to bude nutné, znovu své domovy obsadí. Squatteři také jasně vysvětlují, že budou neustále pokračovat v obsazování budov.

Nevyklízejte squaty proto, abyste tu měli prázdné domy:
Cohen prosazoval nevyklízení, pokud dům zůstane po vyklizení prázdný. Díky této politice se předešlo mnoha konfrontacím a domy si uchovaly svou funkci coby místa určená k bydlení. Cohen si troufl prosadit tuto politiku i přes konfrontace s Weltenem.
Van der Laan se naopak ukazuje jako pokračovatel nekompromisního pohledu na věc. Nezáleží mu na tom, že nemůže vyhrát boj proti pravicovým politickým stranám v Tweede Kamer (jedna z komor parlamentu), ani na tom, že problém prázdných budov a spekulace se bude stupňovat.

“Starosta prázdných domů” Van der Laan se zřejmě rozhodl pro cestu provokace a zhoršení situace.

Zdá se, že nějaký ziskuchtivý obchodník s nemovitostmi měl v úmyslu proměnit budovu na nějakou kreativní podnikatelskou skupinu, ale hej – byli jsme rychlejší! Využijeme tento prostor k vytváření našich aktivit: kreativních, sociálních a politických.

Následující dny budou vyplněny spoustou různých činností, ale je tu pořád dost prostoru pro další iniciativy. Přidejte se k nám! Pomozte obsazovat, buďte součástí, zapojte se!

Říkejte si, co chcete, squatting nám stejně nevezmete!

KRAKEN GAAT DOOR!

Originál a program centra najdete na indy NL