Výpověď jednoho z účastníků brutálního policejního útoku na polský squat: Včera kolem osmé večer se před naší budovou objevilo policejní auto. Nejde o výjimečnou situaci, a tak jsem pouze informoval svoje spolubydlící a jinak jsem se o to už nestaral. Po dvaceti minutách přijel anton a policajti se začali dobývat do budovy. Dokonce s námi ani nezkoušeli promluvit. Obvykle policajty dovnitř nepouštíme a oni jsou si toho vědomi. Když jsme si všimli, co se děje, začali jsme informovat naše kamarády a novináře. Žijeme v prvním patře. Vchod do našeho bytu je tvořen železnými vraty a závorou. Když se dostali skrz první dveře v přízemí, zavolal jsem policii a informoval je o tom.
Hlídka, která přijela po mém oznámení, pak nejspíš pomohla zbytku policajtů, místo aby ověřila moje oznámení. Asi po třiceti minutách se dostali k závoře. Nahráli jsme konverzaci, ufff, mezi jedním z nás a policií. (citát: Dejte nám prosím vaše identifikační číslo nebo nám ukažte povolení k prohlídce. Policajt: Ukážu ti to zasraný povolení hned, jak tě potkam na ulici, kámo. – Pěkné, co?) Po chvíli jim došlo, že ten rozhovor nahráváme, a přikázali nám, abychom je pustili dovnitř, jinak zavolají hasiče, aby jim pomohli dostat se do našeho bytu. Znovu jsme je žádali o povolení k prohlídce nebo o identifikační čísla, ale protože nám je nechtěli dát, neotevřeli jsme závoru. Po třiceti minutách přijeli hasiči. Nejdřív se snažili dostat dovnitř pomocí páčidel, ale protože se jim to nepodařilo, rozhodli se použít pilu na železo. Když jsme slyšeli, co se chystají udělat, někteří lidé si na závoru lehli. Informovali jsme o tom hasiče a řekli jim, aby přestali, protože by mohli někoho zranit. (Odpověděli: Tak dejte pozor, chlapi, trochu to s váma zatřese!) Začali do zdi bouchat kladivy a zároveň páčili závoru. Mezitím jsme začali dělat barikádu, na závoru jsme dali nábytek a bombu s propanbutanem (také jsme je na to upozornili). Najednou na ně někdo, kdo nás chtěl bránit, začal lít vodu, díky tomu přestala fungovat pila na železo. Pak policie hodila dovnitř plyn skrz hledáček a my jsme utekli do pokojů. Po deseti minutách se policajti dostali dovnitř a začali lidi mlátit obušky, kopali ty, kdo leželi, klekali si jim na záda, kopali je do genitálií, tahali za vlasy, vyhrožovali jim a uráželi je. Lidé v poutech byli strčeni dolů. Obklopili nás před budovou tak, že jsme nemohli komunikovat. Někteří lidé, včetně těch, kdo sem přišli, byli naloženi do antonu. Policie prohledala náš byt a přes požadavky nám nedovolila vidět doktora. Naše těhotná kamarádka, která nebyla v budově – přišla sem během akce, byla sražena na zem a kopána policisty. Každý, kdo to viděl, křičel: Nechte toho, je těhotná! Ale oni si toho nevšímali. (Dívka je teď v nemocnici.) Z ničeho jsme nebyli obviněni, ale na policejní stanici nás prohledali, vyfotili nás a vzali nám otisky. (Nechtěl jsem jim to dovolit, a tak jsem byl zadržen dlouho do noci.) Nakonec nás propustili (Všechny kromě dvou mladých holek, nevíme, co se s nimi teď dějě). Když jsme přišli zpátky domů, našli jsme nábytek polámaný a poházený kolem, někdo ukradl pivo a rozházel jídlo. Mimo to nám počůrali podlahu. Nevíme nic o současné situaci těch dvou mladých dívek. Nebyly ani drženy na policejní stanici, ani transportovány do jakékoli instituce zabývající se mladistvými delikventy (Hledali jsme je). Policajt, který napadl těhotnou dívku, ji pak ohrožoval v ambulanci. Ona je stále v nemocnici, začala cítit kontrakce.
Leave a Reply