praha.squat.net

Otroctví bylo v Brazílii zrušeno až v roce 1888 a když skončilo, čerstvě osvobození otroci se ocitli na ulici a museli se postarat sami o sebe bez jakýchkoliv prostředků či majetku. Tak začala nejistá situace Afro-Brazileros v post-otrokářské době. Nynějšími projevy tohoto neslavného dědictví jsou favely, které se nachází ve všech významnějších brazilských velkoměstech, včetne Rio de Janeira (1). Na rozdíl od Sao Paola, kde jsou favely soustředěny na okraji města, Rio má favely rozprostírající se všude, často rovnou vedle nejbohatších čtvrtí. Favely zůstávají skoro bez jakékoliv vládní pomoci a případné zdroje, které mají, jsou „přivlastněné“ z jejich okolí. Ulice jsou nezpevněné, chybí kanalizace, elektřina a voda jsou často kradeny z bohatších sousedních čtvrtí.

Brazilci, kteří byli solventní natolik, aby platili nájem za byty ve městě, nyní zjišťují, že se ocitají mimo trh s byty, a tradiční dělnické čtvrti jsou rychle gentrifikovány. Minimální mzda v Brazílii je 350 realů měsíčně (asi 3800 Kč), přičemž za nejlevnější byty ve městě se platí nájemné 500 realů (asi 5500 Kč). Tyto podmínky vedly k rychlému nárůstů bezdomovectví mezi chudinou Ria. Jen několik málo bloků od míst, kde turisté flámují v klubech a jsou baveni na plážích samba kapelami, jsou k vidění rodiny bez domova, jak spí na ulici a účastní se neformální ekonomiky, kterou kombinují, když mají štěstí, s životem pouličních prodavačů. Nynější president Luiz Inacio da Silva (Lula) (2) z nanicovatě pojmenované Strany pracujících poskytl velmi málo (jestli vůbec) prostředků rodinám přinuceným žít na ulici.

Tváří v tvář situaci, kdy dokonce i levicové politické strany odmítají podniknout kroky nezbytné k tomu, aby se předešlo úmrtím lidí, kteří ztratili svůj domov a živobytí, vzaly rodiny bez domova věci do svých vlastních rukou. Napříč městem se šíří obsazování prázdných státních i soukromých budov. Okupace jsou přirozeně velmi různorodé – některé jsou organizovány z čisté nezbytnosti a bez jakéhokoliv druhu politického programu. Jiné jsou pečlivě naplánované různými hnutími, která se v Brazílii vyskytují delší dobu, nebo se zde dočasně objevila.

Měl jsem možnost v Riu navštívit pět různých obytných squatů (3) a jedno sociálně-kulturní centrum. Byl jsem svědkem jedinečnosti každého z prostorů, které jsou vykresleny v tomto článku. Když zde požívám nějaká jména, jsou zpravidla změněna, a to z toho důvodu, aby byla ochráněna identita jednotlivých účastníků hnutí.

„Bojujeme za nový život“, squat MTST

Myšlenky a taktiky hnutí

Samosprávná hnutí v Rio de Janeiru tak, jak jsem je byl schopen poznat z první ruky, sdílela myšlenky odporu k vysídlování a neoliberální ekonomické politice.

Lula byl poprvé zvolen jako prezident Brazílie v roce 2002 s obrovskými ovacemi a velkou nadějí mezi chudými lidmi. Lidé na levici, s kterými jsem se v Brazílii setkal, vesměs na jeho prezidentství pohlíží jako na totální selhání. Původně totiž založil kampaň na boji s korupcí, jenže jím jmenovaní ministři byli v médiích odhaleni, jak si kupují hlasy politiků v kongresu. Jeho programy proti hladu a na přestavbu favel, dva z jeho nejvýznamnějších slibů, se rovnaly téměř nule. Movimento dos Trabalhadores Rurais Sem Terra (MST, Hnutí bezzemků), největší sociální hnutí Latinské Ameriky s odhadovaným počtem členů kolem 1,5 milionu, bylo jedním z Lulových nejvýznamnějších podporovatelů, ale odešlo z jeho koalice v deziluzi. Na základě této zkušenosti a politických principů se hnutí v Rio de Janeiru záměrně rozhodlo pracovat mimo struktury politických stran.

Brazílie má dost působivou novodobou historii samosprávných hnutí, která ve velkém rozsahu užívají metody přímé akce. MST bylo založeno v roce 1984 během posledních dnů brazilské diktatury, v době, kdy byly venkovské rodiny vyháněny ze svých farem a půda se soustřeďovala čím dál více do rukou několika málo lidí. V současné době pouhé 3% brazilské populace vlastní dvě třetiny veškeré zemědělské půdy.

MST organizuje akce, při nich rodiny bezzemků zabírají neobdělávanou vládní či soukromou půdu. Podle údajů samotného MST od roku 2003 získalo 350 tisíc rodin vlastní půdu díky užití přímých akcí a 80 tisíc rodin čekalo na vládní uznání. (4) Okupace jsou také taktikou, která tlačí vládu k zavedení pozemkových reforem.

Koncem 90. let MST, které připustilo, že většina chudých v Brazílii žije v městských oblastech, začalo s interními diskusemi o tom, jak reflektovat tuto demografickou skutečnost ve svém hnutí. Po rozsáhlých debatách se došlo k závěru, že přístřeší a práce jsou dvě nejpalčivější otázky pro chudé ve městech. Na základě tohoto poznatku bylo rozhodnuto, že bude vytvořeno Movimento dos Trabalhadores Sem Teto (MTST, Hnutí pracujících bez domova), městská obdoba MST.

Od roku 1997 organizuje MTST okupace, při nichž rodiny bez domova zabírají budovy a půdu. Některé okupace v režii MSTS poskytly rodinám trvalé bydlení, zatímco jiné donutily vládu budovat sociální byty. Dnes je MTST nezávislé na MST, i když dohromady tvoří strategickou alianci a rozvíjí podobnou politiku a organizační metody. Další squatterská hnutí v Rio de Janeiru používají taktiky inspirované právě MST a MTST, ale nemají tytéž historické vazby.

Zájmy ekonomických elit a politických stran jsou příliš silné, a tak jsou využívány běžné zákony tak, aby policie mohla vyklízet místa obsazená lidmi bez domova. Když zákony nedokáží dostatečně předcházet tomu, aby na ulicích Ria umíraly rodiny bez domova, jsou lidé tlačeni do situace, kdy jim politický systém nenabízí žádnou jinou možnost, než užít přímé akce pro záchranu vlastních životů.

Vchod do squatu MSTS

Péče o základní potřeby

Na rozdíl od způsobů organizování, které převládají v autonomních hnutích ve Spojených státech, nezahrnují požadavky účastníků bezdomoveckýh hnutí v Rio de Janeiru tolik abstraktních principů, jako jsou anti-kapitalismus, anti-imperialismus, nebo spojení těchto dvou anti-ismů, anti-neoliberalismus (ačkoliv aktivisté hnutí jsou o těchto tématech informovaní). Squaty jsou o přežití a požadavky jsou jednoduché – bydlení a práce: nemůžete si udržet stálou práci, když nemáte stálé místo, kam chodíte v noci spát.

Během participace na squatech se zájmy organicky rozvíjí. Pro mnoho lidí je to poprvé v jejich životě, kdy se účastní pravidelných setkání (asambleas), kde jsou přijímána kolektivní rozhodnutí o činnosti squatů a diskutovány naléhavé problémy. Díky přímé akci je postaráno o základní potřeby a lidé se zapojují aktivněji do hnutí na základě vlastních zkušeností.

Děti v pečovatelském prostoru squatu MTST

Ocupação Carlos Marighella (MTST)

První sqaut, který jsem navštívil, byl nejpevněji organizovaný a také ve své rozhodovací struktuře nejvíce direktivní. MTST squat Carlos Marighella, nazvaný, jak je tradiční brazilskou módou, po mrtvém revolucionáři, partyzánovi, který byl během diktatury popraven armádou, se nachází velmi blízko turistických oblastí Ria, a tak do něj proudili zvědaví návštěvníci z celé Brazílie a zbytku světa.

Squat je domovem až padesáti rodin, a když jsem měl možnost budovu navštívit, existoval teprve týden. Navzdory jeho novosti tu již několikrát došlo k obtěžování ze strany policie. Jeden policista vstoupil do budovy s vytaženou pistolí, vyhrožoval obyvatelům násilím a že bude hůř, jestliže se odmítnou podrobit policejním příkazům. Při jiné příležitosti postavila policie před budovu zátaras ve snaze zastrašit její obyvatele.

Jedním z důvodů pro obtěžování bylo chybějící soudní nařízení proti vstupu policie – taktika, kterou umožňuje zákon a na níž může vzácně přisout nějaký soucitný soudce v Riu. MTST nebylo schopné získat právníky ochotné vzít jejich případ kvůli strachu, že se ocitnou na černé listině. Bez tohoto nařízení je násilné vystěhování rodin bez domova policií téměř nevyhnutelné.

Squat MTST a jeho obyvatelé

Navzdory policejní šikaně se zdály být squatující rodiny v dobré náladě. Asambleas se konají dvakrát denně (v dalších squatech, které jsem navštívil, jednou za týden) a lidé se rozdělili do různých výborů. Povinnosti, jako je vaření, úklid, bezpečnost a pečovatelská služba, rotují. Squat je domovem dvou aktivistů MTST, dobrovolníků, kteří se již několik let pohybují v sociálních hnutích Brazílie. Oba náruživě kouřili, když mi hrdě vysvětlovali každý z aspektů okupace, koordinaci činností a běhání kolem.

MTST, nejlépe financované a nejlépe propojené ze squatterských hnutí, se aktuálně pokouší zorganizovat koalici všech squatů všech hnutí v Rio de Janeiru. To však naráží na opozici, protože ostatní hnutí jsou nedůvěřivá k politice MTST a na koalici se dívají jako na pokus přivlastnit si jejich hnutí. Někteří lidé z ostatních hnutí byli pro práci v alianci s MTST a MST, zatímco jiní se pokoušeli distancovat. Téměř všichni nicméně váhali, zda zcela vyloučit spolupráci s hnutím, které je spojeno s nejúspěšnějším sociálním hnutím v Brazílii (MST), nehledě na rozdíly v ideologii.

Členky kuchyňského výboru ve squatu MTST

Ocupação Alipio de Freitas (FIST)

Během návštěvy squatu Alipio de Freitas si mě jeden z právníků, kteří pracují se squattery, vzal stranou a ukázal mi rozlehlou gotickou stavbu, která se nacházela přes ulici. Řekl mi, že to bylo během diktatury hlavní středisko tajné policie v Riu. Vyprávěl mi také svůj příběh, jak byl v této budově mučen a vězněn, včetně patnáctidenní samovazby.

Squat je pojmenován po brazilském revolucionáři, který byl také mučen a vězněn v protější budově. Jde o jeden z jedenácti squarů, které jsou součástí Frente Internacionalista dos Sem-Této (FIST, Mezinárodní fronty bezdomovců), koalice Federaçăo Anarquista do Rio de Janeiro (FARJ, Anarchistická federace Rio de Janeira) a Comunistas sem Partido (Komunistů bez strany). Nachází se pár bloků od squatu MTST.

Squat funguje několik měsíců a stal se domovem pro 22 rodin. Podařilo se mi navštívit jedno asamblea, prohlédnout si dům a hovořit při několika příležitostech s jeho různorodými obyvateli. Charakteristické pro squat bylo, že většinu účastníků asamblea tvořily ženy (rodiny tvořené svobodnou ženou s dítětem bývají v Brazílii nejčastěji bez přístřeší). Jedinečným aspektem tohoto squatu bylo aktivní zapojení několika mladých žen, některých s dětmi a jiných bez.

Patnáctiletá Isabel usměrňovala asamblea, které jsem navštívil, a neváhala říkat 60letým revolucionářům, aby drželi hubu a nechali mluvit také ostatní lidi. Svěřila se mi, že doufá, že dostane stipendium, aby mohla studovat univerzitu a stát se doktorkou, což je neobvyklé vzhledem k tomu, že většina mladých lidí ve squatech, které jsem navštívil, skončila školní docházku o několik let dřív. Také se velmi zajímala o vytvoření webových stránek pro jejich sqaut, které by šířily do světa jejich příběh a požadavky. Další obyvatelkou squatu je Marina, Argentinka z Comunistas sem Partito, která pracuje jako pouliční prodavačka nápojů přes den a jako aktivistka v noci.

Dvůr squatu Alipio de Freitas a asamblea uvnitř

Ocupação Confederação dos Tamoios: (FIST)

Squat Confederação dos Tamoios je pojmenován po historickém hnutí původních obyvatel Rio de Jančára a je také součástí FIST. Nachází se daleko od ostatních squatů v nejbohatší čtvrti Ria, Cosme Velho.

Jde o komplex koloniálního panského sídla, který tvoří několik domů, kaple a bazén. Objekt byl vlastněn církví, která ho nechala bez využití roky chátrat. Když začaly rodiny tento majetek zabírat, musely opravit střechy, které byly zhroucené, a také elektrickou instalaci v objektu. Po několika letech byste stěží řekli, že některé místnosti byly bez střechy. Kontrast s přilehlým domem, který patří tomu samému majiteli, ale je bez soudního příkazu podporujícího okupaci, je ohromující. Squat FIST je čistý, s neporušenými střešními okapy a zpevněnými stropy. Další dům je v naprosto havarijním stavu. Účastníci hnutí používají tento squat jako příklad při oponování médiím, která tvrdí, že squatteři ničí nemovitosti.

Byl jsem pozván na párty ve squatu Confederação dos Tamoios, která byla uspořádána pro členy několika různých squatů z koalice FIST. Během párty jsme měli krátkou schůzku, která byla pozoruhodná tím, že se jí účastnili presbyteriánský aktivista, který vedl ekumenické bohoslužby pro squattery, anarchističtí organizátoři, členi Komunistické strany, a elektroinženýr – přistěhovalec z Kamerunu, který se do domu nedávno nastěhoval. Se všemi svými rozdíly jsou nějakým způsobem všichni schopní se dohodnout na celkem běžných věcech, aby mohli společně pracovat na témže projektu.

Squat Confederação dos Tamoios a jeho kuchyně

Ocupação Centro Social de Cultura Lima Barreto (FIST)

Squat Centro Social de Cultura Lima Barreto (CSC – Sociální centrum kultury) pojmenovaný po anarchistickém mulatském spisovateli, který tvořil na přelomu století, je také součástí FIST a také již existuje několik let. To, co odlišuje tento squat, je skutečnost, že je udržován umělci a je prostorem pro všechny druhy kulturních aktivit a kurzů. Nicméně když jsem squat navštívil, sloužil mnoha různým funkcím.

V sobotu 7. července 2007 v 7 hodin ráno přijela k budově, kde se nacházelo 30 rodin, většinou pouličních prodavačů, policie. Šlo o squat zřízený čistě z nezbytnosti s jedinou ideologií – přežít – a žel se netěšil možnostem (jakkoli chudým), jaké mají squaty samosprávných hnutí, jako jsou právníci, kteří mohou pomoci získat nařízení proti zákroku policie. Jeden z právníků mi sdělil, jak je rozhořčen skutečností, že to bylo poprvé, kdy bylo násilné vyklizení realizováno v sobotu, což je jednoznačným porušení brazilského práva.

Tak jako otroci v roce 1888 byly bezprizorní rodiny vyhozeny na ulici s prázdnýma rukama, aby si šly po svém. Umělci z CSC udělali obdivuhodné rozhodnutí a dočasně ubytovali 30 rodin v prostoru bez tekoucí vody, kde normálně pobývá tak osm lidí. Dorazil jsem první den, kdy se lidé zabydleli v tomto prostoru a měl jsem možnost navštívit jejich první asamblea.

Během setkání podali členové FIST návrh, aby se pouliční prodavači bez domova připojili k jejich koalici. Zavázali se, že najdou pro rodiny nějakou budovu a přestěhují je, jakmile seženou právní nařízení proti násilnému vystěhování. Rodiny, bezesporu traumatizované svou zkušeností, byly poněkud zaskočené, pravděpodobně šlo pro většinu o první schůzi politického charakteru. Zpočátku reagovali na návrh FIST poněkud vlažně, ale na druhém asamblea došli do značné míry ke konsenzu, aby se stali součástí FIST.

Před tím, než začalo druhé setkání, jeden z umělců z CSC předvedl politickou performanci mluveného slova , čímž přítomné rodiny rozesmál, sklidil od nich potlesk a vylepšil tak náladu pro následující asamblea. Ukázalo se to být mnohem lepší metodou přilákání pozornosti lidí než obyčejné ideologické projevy, které jsem mohl běžně vídat.

Squat Centro Social de Cultura Lima Barreto

Performance před druhým asamblea s vystěhovanými squattery v Centro Social de Cultura Lima Barreto

Centro de Cultura Social (FARJ)

FARJ má právní nárok na Centro de Cultura Social (CCS, Centrum sociální kultury), takže nejde o squat, přesto ho zde však zmiňuji, jelikož cítím, že aktivity, které organizuje navenek, jsou velmi zajímavé.

CCS je situováno na úpatí kopce, kde je se nachází favela. Funguje již několik let a má několik dobrovolníků, kteří věnují svůj čas na udržování prostoru v chodu. V patře je umístěna anarchistická knihovna a svobodná škola. V přízemí je velký otevřený prostor ve stylu tanečního sálu, který, když jsem CCS navštívil, sloužil pro hostování komunitního festivalu. Při této události oslavovali lidé z favely tradiční brazilskou kulturu. Podávalo se místní jídlo a mladí lidé ze čtvrti předváděli tance, které dopředu nacvičili.

CCS je dalším příkladem projektu samosprávných sociálních hnutí v Riu, kde se setkávají lidé, kteří tvoří program, místo aby ho pasivně přijímali. Idea stojící za aktivitami CCS, jak mi jeden člen vysvětlil, je, že jakmile se jednou vytvoří mezi členy komunity vztahy vybudované na důvěře, debaty o ideologii přijdou sami od sebe.

Anarchistická knihovna a recyklační projekt v Centro de Cultura Social

Dynamika hnutí v Riu

Jedním z aspektů hnutí v Rio de Janeiru, který mě ohromil, je stupeň mezigenerační organizovanosti. Lidé, kteří byli od 40. let zapojeni v samosprávných hnutích a organizovali se proti diktatuře, pracují společně se studentskými organizátory. Zdálo se, že v hnutí existuje vztah podobný zaučování mezi účastníky z různých generací. Starší aktivisti dávali prostor mladším lidem, aby se chopili aktivní role a oživily se debaty mezi všemi zainteresovanými nad otázkami strategie a taktik. Mladší členové hnutí se obraceli na veterány pro radu, když se vyskytly určité situace.

Další, již zmíněnou charakteristikou hnutí v Riu je významná role, kterou zde hrají ženy, zvláště pak mladé svobodné matky. I když jsem viděl ve squatech muže, kteří se zdáli být z této situace nešťastní, neměli možnost změnit mocenskou dynamiku vzhledem ke skutečnosti, že ženy dělaly převážnou část práce.

Schůzky, které jsem mohl pozorovat, se lišily svou formou od těch, na které jsem zvyklý ze Spojených států. Jak jsem vzpomínal, pro většinu to je poprvé, co ze zapojují do organizovaného hnutí. Mítinky byly chaotické a lidem se často nechtělo čekat až se dostanou ke slovu. Na rozdíl od mnoha autonomních hnutí ve Státech jsou zde rozhodnutí dělána prostřednictvím většinového hlasování namísto konsensu. Když jsem mluvil s některými z účastníků o této volbě, řekli mi, že užívají hlasování, protože lidé nemají zkušenost s mítinky a protože rozhodnutí je často potřeba udělat rychle – vytváření konsensu je tak nepraktickou možností.

Komunitní festival v Centro de Cultura Social

Další kroky hnutí

Samosprávná bezdomovecká hnutí v Rio de Janeiru jsou pro zbytek světa příkladem, že kombinace přímé akce a uspokojení základních potřeb může poskytnout podmínky nutné pro budování udržitelného hnutí zdola. Ačkoli bezdomovecká hnutí v Riu jsou ještě mladá, dokázala toho v tomto bodě velmi mnoho a rychle se rozvíjí.

Činitelem, který bude ovlivňovat růst a úspěchy těchto hnutí, jak mi bylo vysvětleno členem FARJ, je počet aktivistů. Právě nyní je FIST prakticky na hraně svých možností podpory squatů. Nárůst okupací bude vyžadovat větší počet angažovaných organizátorů, a i když se tak děje během přirozeného procesu ve squarech, jde o běh na dlouhou trať. Vytrvalost a disciplína tolik potřebné, aby tento proces mohl probíhat, jsou něco, co autonomním hnutím v jiných částech světa často chybí.

Když budeme mluvit o dalších krocích, je tu skutečnost, které jsme se dotkli již dříve, a to že squaty v Rio de Janeiru nejsou cílem sám o sobě, ale spíše taktikou, která lidem dovoluje, aby se přiblížili dosažení společnosti bez vykořisťování. Dalším způsobem práce, která by směřovala k tomuto cíli, je hledat cesty jak poskytovat další základní potřeby, například práci. Ve squatu Alipio de Freitas mi jeho obyvatelé vyprávěli o své touze využívat squat jako základnu a jako fyzický prostor pro organizování ekonomického družstva. Hnutí momentálně postrádají zdroje, aby mohly současně vytvářet družstva ve všech squarech. Mnoho účastníků mi nicméně zdůraznilo význam tohoto druhu komplexního organizování pro uskutečnění plné, radikální sociální změny.

Autonomní bezdomoveská hnutí v Riu jsou lokálně orientovaná a nejsou ohrožením kapitalismu v globálním měřítku. To, co dělají, je nicméně příkladem organizace přímé akce ohledně základních potřeb na úrovni, která je možná jedině v latinoamerických městských jádrech. Svědectví z první ruky o těchto živých hnutích mě bezesporu inspirovalo, abych se pokusil realizovat některé taktiky užívané v Rio de Janeiru v našich vlastních hnutích v rámci našich vlastních komunit.

„Kultura, která přichází z ulice a mění“, transparent v Centro de Cultura Social

Odkazy:
Více fotek ze squatů v Riu: http://picasaweb.google.com/buenisimo/OcupaOs
Federaçăo Anarquista do Rio de Janeiro (FARJ): http://www.farj.org/
Movimento dos Trabalhadores Sem Této (MTST): http://www.mtst.info/
Fotografie z Prestes Maia (22podlažní squat v Sao Paolo, který obývalo 400 rodin. Žel byl vyklizen v červnu 2007): http://www.flickr.com/photos/tatianacardeal/sets/72057594064182578
Indymedia Brazil (anglicky): http://www.midiaindependente.org/en/blue/

Kyle Weinberg (5)

Anglicky vyšlo 26.7.2007 na http://upsidedownworld.org/main/content/view/830/1/
Přeložil –jk- Zdroj: csaf.cz

Pozn. překl.:
(1) Článek o favelách (v Brazílii užívaný výraz pro slumy) v Rio de Janeiru vyšel v časopise A-kontra 1/2010.
(2) Luiz Inacio Lula da Silva (Lula) byl zvolen brazilským prezidentem ve volbách v roce 2002 a 2006. Pochází z velmi chudých poměrů.
(3) Autor používá pro bezdomovci obsazené budovy termín „occupations“ nebo „homeless occupations“, v překladu jsem užil u nás zažitý termín „squaty“.
(4) Údaje ze začátku roku 2007.
(5) Kyle Weinberg studoval v letech 2001 -2005 Latin American and Latino Studies and Politics na University of Kalifornia v Santa Cruz. Kontaktovat ho můžete na e-mailu: kyleweinberg [at] gmail [dot] com.