Překlad textu z IndyNL z 2.října 2010
O diverzitě, solidaritě a protisquatterském zákonu
“Lidé, kteří mají moc, neodejdou z vlastní vůle, takže rozdávání květin policajtům prostě fungovat nebude.
Tento způsob myšlení je pěstován vládnocuími, oni totiž mají nejradši lásku a nenásilí.
Podle mě jediný způsob, jak dávat policajtům kytky, je pěkně v květináči a z horního patra.” – William S. Burroughs
Pokud se vám nelíbí způsob, jakým probíhají v tuto chvíli akce, tak místo toho, abyste zůstali sedět doma (pořád máte nějaký domov, ale co bude příští týden?), udělejte to nějak jinak! Pouhé vzájemné kritizování našich akcí, to je jako byste házeli kamení na hlavu kamarádovi, protože jste byli příliš líní a nezamířili jste dobře toho policajta,co stojí o kus dál. Míření do řad vlastních přátel může být nejhorší hnus ze všech.
My, amsterdamští i další squatteři jsme byli v poslední době příliš pasivní a nečinní. Pravdou je, že už nejsme nebezpečím pro nikoho a pro nic. Všechno bylo dokonalé, když byl squatting legální, ale teď je čas začít tancovat do rytmu jiného bubeníka.
Být hrozbou nemusí nutně znamenat házení kamenů na všechno, co nosí uniformu (i když to může být taky sranda) nebo zapalovat každou popelnici, kterou najdete (ale jestli to chcete udělat, tak do toho rozhodně jděte). Být hrozbou, být radikální znamená nevzdat se. Znamená to bojovat pro to, v co věříte. Znamená to mít ještě pořád srdce uprostřed této společnosti vystavěné z mocenských struktur, reklamních sloganů a státem placeného násilí.
Je důležité, abychom se nezačali rozdělovat do falešných kategorií, na dobré a špatné squattery, na hipíky a rváče. Jenom nás to odvádí od opravdových problémů, a navíc stejně víme, že naše osobnosti jsou mnohem složitější než tyto jednoduché škatule. Víme, že ten samý člověk může vařit a rozdávat jídlo zdarma ve dne a v noci rozbíjet vitríny obchodu s policejním vybavením ve své čtvrti. Bojujeme v soudních síních a bojujeme taky v ulicích. Pomocí slov, ale také s klacky a kameny v rukou. Nevěřme tomu, jak se nás snaží ukázat média, jako jednobarevné.
Až dojde k revoluci, bude spousta času diskutovat o tom, kdo se první ocitne ve svízelné situaci – reformisti nebo rebelové? V tuhle chvíli máme jednoho nepřítele, zákon proti squattingu, a to nás spojuje.
Je čas pohnout prdelí a udělat všechno proto, abychom se ubránili, ať to je jakýmkoli způsobem, pokud někomu z nás vyhovuje.
Různé strategie nejsou naším nepřítelem – netečnost ano.
Nenechme se rozdělit a porazit.
Mír, lásku a molotovy!
Leave a Reply