Po sérii represí namířených na autonomní centra v minulém roce přichází odpověď – celoevropská akce na obranu nezávislých prostor, svobodných společenství, která se odmítají slepě podřídit diktátu establishmentu.
Idea squattingu je nepochybně starší než idea soukromého vlastnictví a i dnes pro nás představuje legitimní a adekvátní reakci na řadu problematických mechanismů současné společnosti.Ve zbyrokratizovaných systémech však sílí snaha tuto aktivitu tvrdě potírat. Na svobodné zóny útočí nenasytné developerské korporace často přímo spojené s mistními politickými elitami. Ve snaze výhodně zpeněžit poslední centimetry atraktivních pozemků neváhají obcházet či zcela ignorovat zákony, kterými se jindy pokrytecky zaštiťují. Nezastaví se ani před záměrným ničením historicky cenných a chráněných objektů. Pokud objekt či jeho část po anexi slouží veřejnosti, je orientován spíše na luxusnější klientelu, slabší příjmové skupiny ho mohou pouze uctivě obdivovat. Někde jsou do spekulací s nemovitostmi zapojeny přímo zločinecké struktury, pro které je lukrativnější nechat obytný dům zchátrat a místo něj postavit třeba automobilové garáže.
Autonomní prostory a komunity jsou trnem v oku i policejním aparátům, pro které představují ohnisko nepohodlných myšlenek a postojů. Razie protiteroristických komand v něměckých squattech před loňským summittem G8 potvrdily, že hysterie státních struktur se nezastaví před ničím. Odstrašujícím příkladem je rovněž známá kauza kodaňského domu Ungdomshuset. Tam se radnice neváhala spojit dokonce s fanatickou křesťanskou sektou, aby s její pomocí i s nasazením armády dům vyklidila a urychleně zdemolovala.
Mocenské elity vychvalují současné zřízení jako plně demokratické, zaklínají se svobodou a tolerancí. Když však přijdou do střetu se skupinami, které plně nesdíli jejich představy a zjistí, že od nich nemohou čekat žádnou podporu, jdou líbivá slova stranou. Skutečností je, že ovládané společnosti dnes spějí k ještě větší kontrole a squaty jsou jednou z překážek, která tento fantasmagorický sen o dokonalém sterilním uspořádání narušuje.
Přes tyto nebezpečné tendence neztrácíme optimismus. Věříme, že přirozenou touhu po svobodném životě nelze nikdy zcela potlačit. Každý tlak vzbuzuje i protitlak. Příklad kodaňské rezistence dokazuje, že i zdánlivě všemocné struktury je možné odhodláním a solidaritou přinutit ke kapitulaci.
Plně si uvědomujeme nepostradatelnost svobody jako základní podmínky existence a dalšího vývoje. Víme, že síla kreativity a experimentu je se svobodou nerozlučně spjata. Právě proto budeme každý pokus o její omezení tvrdě bránit.
Squaty a autonomní centra jsou jedním z míst, kde tento zápas povedeme.
Akce na podporu autonomních prostor se koná v sobotu 12. dubna 2008 na náplavce pod Palackého náměstím v Praze 2 od 14 hod.
Více informací naleznete zde.
Leave a Reply