Už od r.2003 dochází v holandském parlamentu k opakovaným pokusům prosadit zákon, který by pozměnil zákony týkající se obsazování prázdných budov, a postavil by tak squatting mimo zákon….
Po několika letech relativního klidu se kol. r. 2003 začaly holandské squatterky a squatteři znovu organizovat na širší politické bázi. S tím souvisel i rostoucí zájem političek a politiků o jinak pouze undergroundové hnutí. A tak v době, kdy squatterky a squatteři začali obsazovat výrazné lokality, jako velké villy, část olympijského stadiónu a celé řady domů v jedné ulici, začala se jich lobby obchodnic a obchodníků s nemovitostmi obávat. Brzy vyústil problém v situaci, kdy si pravicové strany začaly stěžovat na fakt, že je squatting podle zákona stále ještě legální. Teď, v r.2008, mnoho let poté, co squatterky a squatteři získali širokou podporu veřejnosti, není stále rozhodnuto, dokonce ani potom, co představitelky/é čtyř velkých měst (Amsterdam, Utrecht, Rotterdam a Den Haag) poslali parlamenu otevřený dopis, kde squatting podporují jako důležitou součást kultury města. Ona menšinová skupina, která má ale v parlamentu většinové zastoupení, podporuje návrh, který bude v důsledku znamenat postavení squattingu mimo zákon. Bitva se většinou odehrává v médiích, kde odpůrkyně a odpůrci prohlašují, že squatterky a squatteři jsou násilničtí a přicházejí ze strašidelných zemí jako z Polska nebo z Itálie. Politické zastánkyně a zastánci věci moc nepomáhají, navrhují, aby všechno zůstalo při starém. A mezitím roste podpora squattingu, protože globální ekonomika je ohrožena úvěrovou krizí a její kořeny vězí právě ve zneužití sektoru nemovitostí.
Na odpor možné ilegalizaci squattingu vzniká široké hnutí, které otevírá obsazené prostory veřejnosti. Organizuje demonstrace, dny otevřených dveří nebo “turistické” procházky po squatech s průvodkyněmi nebo průvodci. Z mnoha bývalých squatů nebo z oken prázdných budov jsou vyvěšeny transparenty a dochází k demonstrativním jednorázovým obsazením významných budov v centrech měst (během mezinárodních dnů April2008 byla obsazena jedna z budov slavného Rijksmusea).
Kampaň stále pokračuje, protože riziko, že zákon v parlamentu projde, znovu narůstá. Naštěstí narůstá také podpora veřejnosti nakloněné squattingu, ačkoli je zřejmé, že squatting je pro většinu společnosti stále nepochopitelným jevem. Proč? Můžeme citovat z jedné diskuze:
“Nejvýznamnější příčinou je to, že squatting je životním stylem. Je strašně oddělený od každodenního života pracujících lidí. Ne každý může žít ve squatu a lidé, kteří tvrdě dřou, aby zaplatili nájem a legální cestou získali bydlení, považují aktivity squatterek/ů za pošetilé a jaksi sobecké.”
A jiný příspěvek vysvětluje:
“Squatting je totiž perfektní kritikou zneužívání veřejného prostoru, zejména v současné situaci alarmujícího nedostatku bytů, které by si obyčejní pracující lidé mohli dovolit. A přitom rozšířenému trendu výstavby luxusních bytů, nepotřebných kanceláří a průmyslových zón, které zůstávají i po dokončení prázdné. Má ale také negativní vedlejší účinek, totiž ten, že holandský anarchismus je někdy tak trochu introvertní společenskou subkulturou, namísto aby fungoval jako hnutí, které se obrací na lidi venku.”
S vývojem událostí uvidíme, zda se squatting stane přípustnou alternativou pro širší spektrum příznivkyň/ců.
To be continued…
Leave a Reply