Po celém jednom dni od doby, kdy jsme věděli o nebezpečí vyklizení, po solidární demonstraci a podpoře, se nakonec policie objevila v nedávno otevřeném squatu v centru Reykjavíku. V 8hod ráno se asi 40 nebo 50 policistek/ů včetně mnoha členek/ů speciální jednotky objevilo před domem, napadly a zatkly tři osoby, které stály před domem, a tak vyčistily prostranství kolem domu. Squatterkám/ům uvnitř domu bylo nařízeno, aby dům opustily, a jestliže tak neučiní, budou zatčeny. Squatterky/ři samozřejmě objekt opustit odmítly.
Policejní autority asi věřily, že když se dostaví brzy ráno, nebude vystěhování nikdo věnovat pozornost a squat nebude podpořen. Ale mýlily se. Brzy se celé sousedství zaplnilo lidmi, kteří se přišli podívat, co se děje, a ukázat svojí solidaritu se squatterkami/y. Mnoho sousedek/ů už prohlásilo, že squat podporují, a odsoudilo plány na zbudování nákupních a kancelářských prostor na této ploše.
Policie uzavřela sousední ulice a začala útočit na dům, ale squatterky/ři zbudovaly na všech podlažích silné barikády. Když se policie pokoušela dostat do domu zezadu, setkala se s prošlými mléčnými produkty, které na ni byly házeny. Po troše snahy se nakonec dostala do prvního patra, kde nikdo nebyl. Squatterky/ři složitě zabarikádovali druhé patro. Tak dobře, že speciálním jednotkám trvalo dvě hodiny, než se skrz něj dostaly za použití motorových pil. Všechny pokusy policie dostat se přes barikády se setkaly s odporem, byly na ně házeny předměty a tekutiny a klacky byly použity, k postrkování policie dolů po schodišti.
Během pokusu policie proniknout do domu squatterky a squatteři mluvili k lidem dole pod okny. Prohlášení proti kapitalismu a autoritám byla předčítána a veřejnost byla žádána o provádění přímých akcí proti těmto násilným korupčním silám.
“V této společnosti je nejjednodušší být zticha, zůstat za žlutou policejní páskou a stát, zůstat doma a poslouchat příkazy autorit. Takové chování vede k osobnímu komfortu. A izolovaný a osobní komfort se zdá být hlavním cílem života většiny lidí.
Finanční krize není problémem. To období prosperity je problémem! Zkazilo a umlčelo veřejnost, zabilo každou známku vzdoru.
Obsadili jsme tento dům jako akt vzdoru. Dělejte to samé – znovu a znovu a znovu. Tak změníme společnost.”
Policejní akce se stávala těžší a těžší, protože se policie setkala se silným odporem. Pokaždé, když squatterky/ři uviděli část pily, hned se ji snažili poničit, vždycky, když už se zdálo, že policie se dostává dál do druhého patra, stala se barikáda těžší.
Po dvou hodinách zápasu se nakonec policii povedlo dostat se do druhého patra. Squatterky/ři se snažily bránit, ale byly napadeny pepřovým sprejem a násilným jednáním policie. Všichni byli spoutáni a strženi na podlahu, zatímco policie rozbíjela každé druhé okno domu bez jakéhokoli zjevného důvodu. Squatterky/ři byly vyneseny ven a hozeny do antonů, které je měly odvézt na policejní stanici. Podpůrkyně/ci si sedly na zem a blokovaly ulici, aby autům zabránily prorazit si cestu, ale rychle byly odstraněny.
Fotograf byl vytažen z davu, tažen po zemi a napůl vysvlečen. Když se policie ptal na důvod svého zatčení, řekli mu, že je to proto, že plivl na policistu při protestu, který se udál v lednu u parlamentu. Svědkyně/ci tvrdí, že bylo očividné, že byl zadržen kvůli tomu, z jaké blízkosti fotografoval policejní akce a jak hlasitě proti nim protestoval.
Squatterky/ři byly odvezeny na policejní stanici, kde byly vyslýchány a drženy po dobu pěti hodin. Mnoho za zadržených mělo dýchací problémy kvůli pepřovému spreji a jedna zadržená byla brutálně napadena policistou. Když byla vynášena ze squatu, jeden policista, co držel squatterku za krk, surově udeřil její hlavou o dveře. Na policejní stanici jí byla odmítnuta lékařská péče, pokud neudá své číslo pojištění. No, to není překvapující, v kapitalistické demokracii člověk nemá právo na lékařské ošetření, když nezapadá do regulací tohoto systému kontroly.
V tu samou dobu se lidé shromáždili před policejní stanicí, aby protestovali proti zatčením a ukázali solidaritu se squattery/kami. Černá vlajka byla vyvěšena na sloup před policejní stanicí a z kazeťáku hrála hudba. Po několika hodinách zatčené/í začaly vycházet z policení stanice a byly přivítány davem, dávaly rozhovory médiím a byly nakrmeny svými příznivkyněmi/ci.
Jedna ze squatterek měla uvnitř fotoaparát, který jí byl sebrán během vyklizení, když byla zatýkána. Při propuštění jí ho policie odmítla vydat, ale druhý den ho nakonec dostala. Policie vymazala z fotoaparátu všechna data. Ale policistky/i jsou hloupější, než se zdá… a fotky jsou zpátky. Mnohé z nich zdobí tento článek.
Squat a zájem veřejnosti kolem něj přinesl důležitou diskuzi o konfliktu mezi vlastnickými právy a právem věci užívat. V současné atmosféře na Islandu, po kolapsu ekonomiky, je tato diskuze mnohem pozitivnější, než by člověk očekával. Banky vlastní většinu prázdných domů a banky zajisté nejsou teď právě populární. Squat byl podporován ze všech možných směrů, pravděpodobných i nepravděpodobných, a ukázalo se, že je čas začít squatterské hnutí. Squatterky a squatteři z Vatnsstígur mají ještě daleko do důchodu.
Brzo bude publikováno prohlášení squatterek/ů.
Leave a Reply