Na poslední neděli v březnu byla v Dijonu naplánována demonstrace, jejímž vyvrcholením bylo obsazení dlouhodobě nevyužitého pozemku ve čtvrti bývalých jatek. Pozemků je tu na rozsáhlé ploše hned několik, obsazeny byly dva z nich. Pro tuto oblast jsou již mnoho let deklarovány různé urbanistické plány, stavba linky tgv nebo sociálního bydlení, přesto se již více než deset let nic neděje. Majitelé nemohou s pozemky volně nakládat, rozprodávat apod., protože je od nich údajně zakoupí město.
Je zde také několik prázdných domů, z nichž některé byly v minulosti zasquatovány. Majitel několika z nich naprosto nelegálně a bez rozhodnutí soudu rozbil svoje domy buldozerem, zatímco uvnitř byli lidé. Tento rozhořčený majitel prázdných domů, který je raději zničí, než aby zde nechal bydlet lidi, se také ukázal hned druhý den po obsazení. Jeho pozemek však obsazen není. Zatím…
Během prvního dne byla velká část pozemku, i přesto, že pršelo, zryta za zvuku bubnů, vyrostla tu slaměná chýše a v dalších dnech a týdnech byl pozemek zryt docela, začaly se vytvářet záhony a během schůzí, které se konaly dvakrát týdně se domlouvala organizace zahrady, její kolektivní charakter, možnosti, jak si vzájemně předávat zkušenosti o sousedských vztazích rostlin, pracování s půdou a různým zahradnickým nářadím.
Asi měsíc před akcí se skupina asi deseti lidí vydala na nedalekou farmu biopěstitelů, kde připravila spoustu sazenic špenátu, salátu, hrachu a další zeleniny nebo třeba také okrasných rostlinek. Všechny tyto sazenice byly postupně sázeny a lidé donášeli další semínka a dělali sazeničky. Vzniklo několik tabulí vysvětlujících principy celé zahrady apod.
Akci podpořilo množství lokálních kolektivů, ale i sdružení zdaleka. Objevili se tu lidé zapojení do Via Campesina, sdružení rolníků, propojeného s iniciativou Reclaim the Fields. Akci podpořili i místní bio zemědělci a kolektivy, které organizují společné nakupování zeleniny v “bedýnkách”.
V té samé ulici byla o měsíc dříve obsazena krásná vila, kterou majitelé opustili asi v polovině ledna a radnice, která od nich budovu odkoupila asi za 500 tis. euro, ihned odstranila vetšinu střešních tašek, aby dům nikdo nemohl obsadit, a ten rychle chátral. Několik lidí se ale rozhodlo dům obsadit, na střechu byly za pomoci horolezecké techniky nataženy dvě obrovské igelitové plachty, a ačkoli do něj dva měsíce pršelo a sněžilo, což mělo za následek odloupání části stropu a omítky, ačkoli se za ty dva měsíce, co byl dům prázdný, někomu podařilo odnést většinu vybavení, krb i nádhernou vanu a dům tak vyrabovat, ačkoli radnice zazdila okna betonovými cihlami, které bylo třeba rozmlátit, i přes to všechno byl dům uklizen a znovu ožil. Dvě horní patra slouží k bydlení, spodní patro je obývací a také se tu konají schůze zahradnického kolektivu. V zahradním domku, který musel být také přikryt plachtou, je nářadí a v horní části najdete sazeničky a květníčky, které čekají na zasazení.
Obsazená vila již měla soud a její obyvatelé/ky dostali dvouměsíční odklad vyklizení, na nedaleké kolektivní zahradě se již ukázal soudní vykonavatel, dokonce tu proběhl nějaký noční útok. Doufejme, že projekty vydrží alespoň po nějakou dobu, protože spojily velké množství lidí a fungují na sousedských vztazích spolu s dalším obsazeným domkem v ulici i s nedalekým autonomním centrem les Tanneries.
Leave a Reply