Menší report, trochu povrchního rázu, snad i přes nedostatky k něčemu inspiruje:
Obsazený byt
Do Grenoblu jsme dorazily z Dijonu, mnohahodinová jízda dodávkou skončila nad ránem v jedné zastrčené uzounké ulici v městě obklopeném vysokými horami. Přesunuly jsme se dovnitř, do starobylého malebného domečku, sotva obsazeného, s velikou zahradou za domem a vrkajícími holuby na střeše. Říká se mu Chez Paulette a bydlí tu samé ženy. Během týdne zorganizovaly první večer určený pro veřejnost: karaoké a k tomu domácí veganské muffiny a další dobroty.
Chez Paulette
Brzy jsem se dozvěděla o obsazeném bytě v nedaleké čtvrti. Kolektiv Défends-toît! (slovní hříčka, přel. Braň svou střechu! nebo také Braň se!) zde obsadil byt v podivné členité panelákové zástavbě, aby vyvinul tlak na majitele bytů pro sociálně slabé (opac38) a získal dobré bydlení pro čtyři starší ženy. Jednou z podmínek je cenová dostupnost, protože tyto ženy mají velice nízký důchod, dále pak musí bydlení vyhovovat jejich zdravotnímu stavu nebo stavu jejich druhů. Kolektiv tedy tvoří ženy-aktivistky z této čtvrti a další aktivistky z Grenoblu a jeho okolí. My jsme zde strávily spoustu času, byly jsme moc dobře přijaty, chodily si sem hrát děti do dětského koutku, udělaly jsme si večírek apod. Moc se mi líbilo propojení squatterské a autonomistické scény s životem lidí, kteří do ní nepatří a mají velice odlišné zázemí, některé ženy dokonce vycházejí z muslimských tradic, a tak jsme vedly spoustu otevřených rozhovorů o náboženství, závojích nebo homosexualitě.
Plakáty
Po týdnu začal festival Intersquat, zahájil ho folkový bál na ulici u squatu Chez Paulette a Minitubes, pěkné bylo potom třeba odpoledne v La Pelletueuse, feministickém squatu. V La Pelletueuse se konalo veganské barbecue, se špízy a dobrotami, kterému předcházelo pečení veganských sladkostí. Den poté bylo ve squatu Kremlins – v obsazené bývalé továrně – diaporama, promítání fotek a několika dokumentů, k tomu vyprávění o různých squatech, které fungovaly v Grenoblu v posledních několika letech. Ukázalo se, že jich byly desítky a že je co vyprávět, příběhy i kolektivy byly velice různorodé, akce, které se v nich konaly, sousedské vztahy nebo třeba doba, po kterou squaty vydržely, to všechno se liší a z těchto faktů vyplynulo spoustu zajímavých otázek, z nichž některé se pak probíraly v následné diskuzi.
La Pelletueuse
Mini-Tubes
Kremlin’s
Během pátečního dopoledne se pak spousta lidí sešla na radnici oné čtvrti, kde se nachází byt Défends-toît! Radnice byla obsazena a manifestující vyvinuli dost silný tlak na přítomné úředníky/ice, aby pomohli vyjednat důstojné bydlení pro ony čtyři starší ženy z kolektivu!
Jednou z dalších akcí pak byla sobotní procházka městem, která se ve skutečnosti ukázala být silně ofenzivní akcí. Zúčastnilo se jí kolem osmdesáti lidí, na spoustu budov byla nastříkána hesla, létaly petardy, kanceláře lokálních bulvárních novin byla postříkána barvou, na konci se pak objevila nepřipravená policie a demonstrace se postupně rozptýlila. My se celé akce nezúčastnily, fotky a report ve francouzštině najdete na squat.net/fr. V mojí hlavě díky způsobu, jakým akce probíhala, vyvstala spousta otázek nejen o tom, co od demonstrací očekávám a jsem schopna udělat, ale také o tom, jak taková demonstrace působí navenek, jestli jenom nahání strach nebo jestli k něčemu přispívá, jestli se mi petardy, které mi svým zvukem připomínají válku, zdají jako smysluplné v demonstraci za squaty. O tom, jaký smysl mají demonstrace v úzkých ulicích, kde o dvě ulice dál nikdo neví, že se něco takového děje a o dalších postojích nebo nejistotách, o nichž jsem také měla možnost diskutovat s několika dalšími účastníky/icemi. Večer pak byla v Chez Paulette pyžamová párty a v La Pelletueuse boum – parádní párty tentokrát s ne-západní hudbou. Některých věcí jsme se během toho týdne nezúčastnily, proběhlo několik promítání, diskuzí a ateliérů.
Celé ty více než dva týdny v Grenoblu byly opravdu dobré, omrkly jsme také dva malé zasquatované byty vedle La Pelletueuse, zúčastnily jsme se diskuze kolektivu, který se snaží spolu se skupinou Romů, kteří squatují bývalou benzinu, zatlačit na firmu Total, které budova patří, aby je nevystěhovala. Potkaly jsme spoustu lidí, dokonce jsme měly možnost ocitnout se tak trochu vně klasické squatterské scény – v bytě Défends-toît! a popřemýšlet o kladech a záporech, omezeních a tlacích, které ve squatterské scéně existují, vydechnout a pak se urychleně vrátit do Dijonu, abychom ještě stihly alespoň konec akce, při které byl obsazen pozemek pro velkou společnou zahradu!
Leave a Reply