Text info letáčku

Víte, co vlastně squatting je?
Proč je kolem squatu Milada tolik humbuku?
Chtěli bychom vyvrátit pár mediálně živených stereotypů, které jsou kolem celé záležitosti šířeny, a nastínit principy, na jejichž základě myšlenka squattingu pracuje.

„Domy, které squateři obývají, nejsou v jejich vlastnictví.“
Jednou ze základních myšlenek squattingu je využívání dlouhodobě chátrajících objektů, o které jejich majitel neprojevuje zájem. Tyto domy se často nacházejí ve stavu, kdy je k nevyhnutelná jejich rekonstrukce. Squateři tedy svým působením často zabraňují jejich chátrání nebo úplné devastaci. Squateři neplatí majiteli objektu nájemné, ale pomyslnou protihodnotou je práce, kterou odvádějí.

Uspořádání společnosti, do kterého jsme se narodili, nám předkládá hodnoty k respektování, aniž by nám dalo možnost si jejich legitimitu ověřovat. V této společnosti, při stupni technického pokroku a ekonomického bohatství, může a měl by bydlet každý. Důvodem bohatých center měst a chudých předměstí, existence lidí bez domova, neplatičů nájemného a těch, kteří se musí dramaticky uskromňovat, aby měli na nájem, je nerovnoměrné rozdělení společenského bohatství. Důležitým aspektem je také spekulace s nemovitostmi, kvůli které zůstává mnoho domů prázdných, dokud se nenajde dostatečně solventní kupec, což může trvat mnoho let. Někdy do té doby dům spadne, někdy je ponechán samovolnému zničení, když je například památkově chráněn.

Neodvozujeme právo na bydlení ani tak z žádných platných zákonů a dokumentů (i když i v nich je ustaveno), ale z morálního přesvědčení, svědomí a z prosté logiky.

„Na squatu Milada se užívali drogy, hlučné koncerty rušily okolí, kolem domu byl nepořádek…“
Na squatu Milada se její obyvatelé a spřátelení snažili vytvářet centrum alternativní kultury: poskytovat prostor marginálním hudebním stylům a nekomerčním akcím různého druhu. Uskutečnil se zde bezpočet koncertů, diskuzí, divadelních představení, sítotiskové workshopy, konala se pravidelná promítání, probíhalo zde pravidelné vaření jídla pro lidi bez domova.
V současné době se zavírá několik alternativních klubů a kulturních center, ubývá tedy míst pro nezávislou nekomerční kulturu, kterou je třeba podporovat. Komercializace, která se týká všech aspektů našeho života, na kulturu působí negativně: řídí se mnohdy hlavně ekonomickými aspekty („prodejností“), a mnohdy se proto motá v kruhu a nabízí jen málo nového.
Milada poskytovala lidem zázemí k rozvoji alternativní kultury, ze které vychází mnoho významných umělců.

Squat Milada byl v dlouhodobém procesu rekonstrukce, takže se v jeho okolí nacházely věci, které měly být později využity uvnitř domu. Kolem něj byly uskladněny dočasně, z nedostatku jiných prostor k umístění.

Užívání drog je věc každého jednotlivce. Na Miladě se jejich užívání nikdy nepodporovalo a nikdy se tam drogy neprodávaly. Drogy jsou realitou téměř v každém klubu v Praze, někteří návštěvníci je vyhledávají a užívají. Milada, jako místo pořádání hudebních akcí, nebyla v tomto ohledu ničím výjimečným.

„Squateři jsou podivné existence, které usilují jen o to, žít si bez problémů odlišným způsobem života, sami pro sebe, bez ohledu na okolní společnost.“
Squatting je snaha změnit paradigma: „Chceš bydlet? Vezmi si hypotéku!“ Usilujeme o to žít jinak, usilujeme o to, aby to bylo respektováno a umožněno komukoliv, kdo se tak rozhodne.
V některých zemích západní Evropy (např. Anglie, Holandsko) je právo squatovat zakotveno v legislativě, čemuž předcházela léta bojů s vládami a úřady, které bylo nutné vybojovat, aby toho bylo dosaženo.
Zároveň je squatting záležitostí negování zažitého tím, že stojí na komunitním soužití, sebeorganizování se a principu „Do it yourself“ (Udělej si sám).

PŘEMÝŠLEJTE KRITICKY O TOM, CO NÁM SERVÍRUJÍ MASMÉDIA!
HLEDEJTE TAKÉ POHLEDY Z „DRUHÉ STRANY“!
PŘEMÝŠLEJTE O PRAVIDLECH STÁVAJÍCÍHO SPOLEČENSKÉHO USPOŘÁDÁNÍ, KDO JE TVOŘÍ, KOMU SLOUŽÍ A PROČ ZPŮSOBUJE TOLIK PROBLÉMŮ JE OPUSTIT! ZPOCHYBŇUJTE TATO PRAVIDLA!

PRAHA.SQUAT.NET
WWW.MILADA.ORG

S páčidlem v ruce (Několik záblesků života, které jsem prožil díky vloupání)

by Jeden ze členů intersquatterské komunity (1995-2008 a ještě dlouho poté)
Pied de biche
Víc než deset let života v kolektivu způsobilo, že už si nedokážu představit život osamotě nebo ve dvou, že bych už neuměl žít bez večírků během snídaně a společného čištění zubů, přátel z Barcelony, co seskočí z náklaďáku a zničehonic zaklepou na okno, dnů, kdy si každý něco kutí ve svém koutku a těch, kdy se nás sejde patnáct, abychom roztřídili naši vetešárnu, dokončili náš zin, připravili akci nebo vykopali kanalizaci. Cítím, že už se prostě nedokážu znovu přizpůsobit některým principům “normality”. A toto potěšení si pěstuji, je to tak trochu jako když mám ten zarážející pocit zhnusení, který mě zachvátí, když vstoupím do supermarketu. Myslím, že squatting člověka naučí přizpůsobit se spoustě nepravděpodobných situací, ale také dosáhne toho, že v nás probudí formy nenávisti, která je tak trochu nepřekonatelná, a to je dobře.

Naučil jsem se zacházet s časem, prožívat různorodé dny plné malování, pilování, zahradničení, schůzování, psaní, práce s motorovou naftou, komunikace přes kablíky, plné divokých debat během jídla, akcí ve městě a nočních procházek. Vím, že mezi realitou mého domu a tím, co si většina lidí představuje díky z televize načerpaným klišé – matrace, špína a zlodějina, zeje obrovská propast… Vím, že odmítáme být zdrojem financí pro tu jejich děsivou ekonomiku, ale to nebrání nám, domělým “nemakačenkům” a “parazitům” prožívat dny přeplněné aktivitou. Jenomže ty se nedají zhodnotit v systému přesných i nepravidelných ztrát a zisků a že nefungujeme 35 hodin týdně, protože v týdnu je hodin mnohem víc, protože se snažíme každou z nich prožít s vášní a bez šéfa, který by za nás rozhodoval.

Squatování mi ukázalo, že na světě je plno popelnic, které překypují jahodovými koblihami, rajčátky a brioškami s čokoládou. Naučil jsem se otevřít na ulici oči a hledat staveniště a továrny, kontejnery plné materiálu. Naučil jsem se všímat si prázdných baráků, roztroušených tak trochu všude po městě a fantazírovat o životě uvnitř.

Squatování mě naučilo toužit po [Read More]

Pohled na squatting v Holandsku – rozhovor

Jsi v Amsterdamu jenom krátce, určitě už ale víš něco o tom, jak se tam squatuje, jak to funguje…?

Hmm, právě že každej ti tu říká něco trochu jinýho, takže u některejch věcí si nejsem přesně jistej. Ale zhruba. Můžu říct, že squatting je legální, takže se baráky obsazujou úplně jinym způsobem. Vytipujete si jako skupina barák, musí bejt prázdnej minimálně rok, na to je zákon. Napíšete projekt, proč to obsazujete a co tam chcete dělat. S tím projektem přijdete na KSU (Kraakspreekuur), to je schůzka Squatterský poradny. A tam jsou lidi, který se v problematice vyznají, poradí a pomůžou sehnat dostatečný množství lidí pro obsazení. Na obsazovačku přijdou lidi, čím víc, tím líp, pár z nich rozbije zámky a vejde se dovnitř, my kolem domu jsme jenom podpora, takže do baráku se nekoukáme a stojíme venku, oni obhlídnou barák, jestli tam nejsou nějaký věci, co jsou nelegální, třeba kradený věci apod., najdou třeba rok starou poštu, to je jeden z důkazů, že dům je dýl než rok prázdnej, jinak by bylo obsazení nelegální. Pak se zavolá policii, že jsme osquatovali barák, přijde 3-5 cajtů a mluví s lidma z KSU je to lepší, jako cizinec nemáš šanci. A pak se jdou kouknout do baráku, jestli je fakt nepoužívanej, pouštěj se tam maximálně dva, ukáže se jim pošta, že tady fakt nikdo rok nebyl a pokud nic nenasvědčuje opaku, cajti řeknou, že podle zákona tady můžeme zůstat. Pak to jde k soudu (na ten se čeká 3 měsíce).
Na tý Kinkerstraat nás dokonce cajti v jeden moment ochraňovali před majitelem!

A víš víc o tom, co se tam stalo? Prej vás napadli nějaký týpci.

Přišlo nás asi 70, otevřely se dva nebo tři baráky a pak se zavolala policie. Ohledně Kinker nám cajti, po tom, co barák prošli, řekli, že to můžeme obývat. Jenže pak najednou přišel majitel a začal ještě s jedním Rusem napadat lidi. Sednul si do vedlejšího snackbaru a pak ten jeho bodyguard rozbil židlí výlohu (asi pěkne drahou), kolem stáli cajti, tak je hned sebrali, toho, co to rozbil, vezli do nemocnice, a pak rovnou letadlem zpátky do Ruska.

A byl jsi tam i potom později? Prej tam vtrhla větší banda těch Rusů a pomlátili squattery. A několik squaterů šlo do vězení, proč?

Majitel tam byl už dvakrát asi s 15 Rusama dělat bordel a cajti nás vlastně chráněj, ale víš co, cajti tam nemůžou bejt stále, tak se uvažuje o tom, že se to asi opustí, stále se tam motaj Rusové a rozbíjej věci, co lidi na baráku dělají.

Nevim, jak to bylo den na to, ale přímo na tý obsazovačce, jak týpek rozbil okno židlí, vyběhl ven a napadal lidi, a pár z lidí mu to vrátilo, policie do toho vběhla a i když viděla, že squatteři se jenom brání, tak sebrali, a to fakt nevim kolik lidí, vůbec to nebylo vidět. Já byl na tý akci a jedna holka, co s náma bydlí, se dva dny neukázala, pak se vrátila s tím, že jí tam chytli, vůbec to nebylo vidět.

No a pořád je ten alarm, to znamená, že když máš čas, běž tam, jenom abys tam pomohl.

Ten alarm? Jak to funguje?

Jsou dva druhy alarmu, pre-alarm a alarm, pre-alarm znamená, že můžeš přijít, ale není to úplně nutný, a alarm znamená, přijďte všichni, kdo můžete.
Máme nakreslený pavučiny na papíře, zavolá se prvnímu, on volá další dva a ti dvěma dalším atd. Prostě pavučina. Aby se rychle zalarmovalo co nejvíc lidí. Taky se tomu říká “sněhová koule”.

A ten alarm, co je teď, ten je kvůli těm útokům na Kinkerstraat?

[Read More]

Tags:

Výpověď o squatu Vestbredden v Norsku

Žiju ve squatu Vestbredden (Západní břeh) v norském Oslu, který existuje od 4.září 1999.

Informace, které můžete nalézt na našem webu (anglicky, holandsky), jsou už více než půl roku staré, ale od té doby se toho moc nezměnilo. Nicméně, nový majitel město Oslo požaduje, abychom od 1.ledna 2005 platili.y podnájem. Jeho zastupitelé.ky nám předložili.y návrh, který je naprostým podvodem a my jsme ho odmítli.y. Částka, kterou navrhovali.y byla 380 000,- NoK za rok, tedy asi 80,- NoK za metr čtvereční měsíčně. A to za budovu, kterou původní majitel, norská vláda, prohlásila za nevhodnou pro bydlení a v takovém stavu, že může být zbourána. Navrhneme jim cenu 9 600,- NoK ročně, tedy kolem 18,- NoK za čtvereční metr měsíčně. Samozřejmě, že to je taky špatná nabídka, ale doufáme, že skončíme někde pod 40,- NoK nebo 150 000,- NoK za rok. Ach, jak zajímavé… [Read More]

Ne-bydlení…projekty ve squatech

Projektíky, dílny a aktivity v rámci polit.soc.kult. komunikace squatu s okolím a realizace představ o životě, takže asi všechno kromě bydlení.
Bydlení s tím vším úzce souvisí, může být pojímáno prostorově, umělecky nebo myšlenkově různě, projekty a aktivity s ním jsou propojené. Všechno je to moc složité a otevřené různým přístupům, takže to tak také necháváme – otevřené — [Read More]

Tags:

Squaty ve Francii 1976-84

Tento text je překladem části rozsáhlejší studie Autonomní hnutí ve Francii v letech 1976 – 1984 (Univerzita Paříž X, Nanterre, Soudobá historie a politická sociologie, 2004), jejímž autorem je Sebastien Schifres.

Ve Francii samozřejmě fenomén squaterství předchází vzniku autonomního hnutí. Příklady squatování můžeme najít po celé období XX.století. Zdá se, že termín “squatovat” se původně objevil ve Spojených státech na počátku XIX.stol. jako výraz označující kolonizátory, kteří se usazovali na území Západu bez listiny prokazující vlastnictví (z angl. to squat: sednout si) (1). Ve Francii nabývá fenomén na šíři bezprostředně po válce kvůli bytové nouzi. Toto jednání je tedy výrazem materiální potřeby. Masivní program výstavby panelových bytů v 50. a 60. letech většinu této bytové nouze ukončí a tím i tuto první velkou vlnu squatů. [Read More]

Tags:

Tanneries: Bilance a perspektivy

Tanneries, Dijon: únor 1998 až listopad 2002 – provizorní bilance (hodnocení) a perspektivy (aktualizováno 11/02)

Samosprávný prostor – Tanneries

Alternativní centrum politického, sociálního a kulturního života a aktivit v Dijonu

únor 1998 až listopad 2002 – provizorní bilance a perspektivy

Tanneries existují již delší dobu. Zdálo se nám, že je čas vyhodnotit situaci, začínaje malou prezentací projektu a jeho současné situace. Tento text je tudíž maličko delší a obtížnější. Nicméně, pokud vás Tanneries zajímají, stojí za to, jej projít. [Read More]

Nové squatterské iniciativy, 1999 – 2003

Brno – Francouzská ul.

16. – 17.X. 1999

Jeden z opuštěných, chátrajících domů na Francouzské ulici v Brně, v tzv. “brněnském Bronxu,” obsadila demonstrativně ve dnech 16. – 17.X. 1999 skupina dvaceti aktivistů a příznivců občanského sdružení Wera, které chtělo tímto způsobem upozornit brněnský magistrát na to, že se ve městě nachází přes dva tisíce neobydlených objektů, přičemž v ubytovnách a sociálních zařízeních pro lidi v kritické sociální situaci je pouze 170 míst. [Read More]

Citace z brožury pro policejní školu

Citace z brožury Policie a Sociální Radikalizmus /2001/ vydáno Českým Helsinským výborem a Střední Policejní školou v Praze 9 .

Squatting

Pojmem squatting rozumíme neoprávněné obsazování prázdných bytů. Squatting provozují levicoví aktivisté a příslušníci kulturních proudů s krajní levicí spjatých. Cílem squattingu je zpravidla upozornit na špatnou bytovou situaci a bytovou politiku. V západních zemích, odkud squatting pochází, bylo běžné obsazovat i byty v luxusních čtvrtích, kde se majitelé snažili udržet vysoké ceny právě tím, že neuzavírali nájemní smlouvy s nižším nájmem. Squatting měl tehdy ryze ideový obsah a nesl prvky třídního boje. [Read More]

Obsaď a žij!

Obsah:

Obsaď a žij

Kronika obsazování

Příčiny a podstata squattingu
Obsaď a žij

Squatterské iniciativy na území bývalého Československa v letech 1990 – 1999 [Read More]