ZUZANA BRODILOVÁ
Kde jste u policie působil?
Tři roky jsem sloužil v Pohotovostní motorizované jednotce. Vyjížděli jsme na tísňová volání – nehody, domácí násilí, vloupání…
Jaká ta práce byla?
Sice jsem se kvůli ní musel hodněkrát hádat a hájit před okolím, ale měl jsem ji rád. Vždycky mi přišla užitečná. Když třeba ženu napadne partner a ona nemá nikoho, kdo by jí v tu chvíli pomohl, je jasné, že se obrátí na policii.
Co vám okolí vyčítalo?
Často to začínalo stejně. „Jé, on je fízl.“ V tu chvíli jsem věděl, že přijde debata, kterou jsem absolvoval mockrát. Byl jsem z toho unavenej, ale opakoval jsem, že vyjíždíme na tísňová volání. Že jsem k policii nešel, abych někomu ubližoval, někoho buzeroval. I s těmi, které znám dobře, jsme to docela řešili. Občas jezdím na techno a tam je otázka policie hodně živá. Mám taky několik přátel, kteří jsou politicky aktivní, někteří z nich squatují. Jasně si pamatuju debatu, kterou jsem vedl s jedním z nich. Ptal se mě, jak bych se zachoval, kdybychom stáli každý na jiné straně barikády. Tenkrát jsem si to nedokázal představit.
Celi rozhovor na stránkach Noý Prostor tady
