praha.squat.net

United we stay!
Demonstrace pro zachování autonomních prostorů
14. 3. 2009
Berlín počátkem r.2009: Proces gentrifikace pokračuje. Na počátku 90tých let tu bylo víc než 100 squatů, a teď zbývá už jen několik autonomních center. Jde o živoucí kulturní projekty. Ale s tím, jak postupují přestavby, modernizace a renovace, pokračuje také útok na naše zbylá centra. Jsme vytlačováni z města. V této chvíli je v Berlíně asi deset ohrožených projektů. Gentrifikace je proces, který nejen, že na nás útočí, ale také vyhání lidi z oblastí, kde žijí, z jejich sociálního prostředí.

Je mnoho těch, kteří nemohou a nechtějí zapadnout do toho překrásného obrazu Berlína a bohatého středu města pod vlajkou neoliberalismu. A ne pouze v Berlíně, ale všude. Nechceme být vyhnáni bez známky odporu. Naše projekty jsou rozmanité, plné barev a my sami jako jednotlivci jsme silní a umíme být slyšet. Chceme společně vyjít do ulic a požadovat:

– Politické řešení pro všechna naše centra.
– Detailní a okamžité řešení pro v tuto chvíli ohrožená centra a plochy obsazené travellerskými komunitami!
– Požadujeme konec neoliberální reorganizace města.

Město patří všem! Berlín by měl zůstat barevný, politický, kreativní, plný solidarity, živý, různorodý, ale také dostupný pro všechny. Když se spojíme, zůstaneme – společně, nepoddajně, subverzivně!

Naše rozhořčení chceme vyjádřit také kreativními akcemi mimo samotnou demonstraci, která proběhne v centru města, a přivítáme solidární akce doma i v zahraničí. Přijďte do Berlína, organizujte se, buďte spontánní.

Musíme zůstat spolu, plně solidární s našimi autonomními centry, na obranu svobodných projektů a nekomerční kultury. Dělejte svoje vlastní “přestavby” a přetvořte město v této rebélii proti vystěhování našich autonomních projektů!

Proti vyklizení a represím! Pro více života v samosprávě – v Berlíně a na celém světě!

Program, plakát a další informace najdete na: http://unitedwestay.noblogs.org/

14. a 15. března 2009 nedaleko Bristolu

“Považujeme za nutné sejít se v době, kdy ti nahoře ztrácejí schopnost kontroly, abychom diskutovali o způsobech, jak spolupracovat a měnit náš svět zdola. Všude kolem nás se otevírají nové prostory a příležitosti a roste potenciál pro širší uznání potřebnosti autonomního hnutí pro bydlení. Hrozba vystěhování a bezdomovectví visí nad stále větším množstvím lidí. Ve světě je více než miliarda squatterů a squatterek. Je čas vytvořit silnější strukturu, která by hrozbě vzdorovala.”
Celé prohlášení v angličtině a další informace najdete na webu http://squatmeet09.wordpress.com/

1. BŘEZNA 2009
PRÁVA LIDÍ. NEJVYŠŠÍ ZÁKON.
ZÁPAS O SVOBODNÉ PROSTORY POKRAČUJE.
DEMONSTRACE V 5HOD ODPOLEDNE. Z GAMMELTORV V KODANI.
NIC NENÍ ZAPOMENUTO! NIC NENÍ ODPUŠTĚNO!
JAGTVEJ 69 NEBUDE NIKDY ZAPOMENUT!
ŽÁDNÝ ALKOHOL, ŽÁDNOU PANIKU.
Šiřte info!

Dveře centra jsou znovu otevřené

V noci z 13. na 14. února se sešlo asi 200 osob, aby znovu obsadilo autonomní centrum COX18, vystěhované koncem ledna. Centrum existuje už několik desítek let, sídlí tu knihovna Calusca a archivy Prima Moroniho, spisovatele a intelektuála, který se věnoval radikální levici.
Na sobotu 28. února je v Miláně svolána demonstrace za samosprávu sociálních center.

Video: http://www.youtube.com/watch?v=skMkz7Y8J0M

Squatterská realitní agentura, specialista na dlouhodobě nevyužívané nemovitosti. Bydlení levněji, než jste si kdy dovedli představit, bydlení pro všechny a zadarmo! nevěříte? Pak kontaktujte našeho realitního makléře!

V noci ze 6. na 7. února byly spuštěny stránky první české squaterské realitní agentury. Ve stejné době bylo sympatizanty squaterského hnutí vyvěšeno několik desítek transparentů z dlouhodobě nevyužívaných a chátrajících objektů v Praze.
Cílem této akce je upozornit na paradox, kterou je kapitalistická společnost ve vyspělých zemích Evropy typická: v každém větším městě jsou tisíce lidí, které ze všech možných důvodů nemají kde bydlet a jsou odkázáni k životu na ulicích. V těch samých ulicích, které jsou lemovány zanedbanými prázdnými domy, jejichž majitelé nejeví sebemenší zájem se o ně starat.
Není zde řeč pouze o bezdomovcích. Kromě hrstky privilegovaných se to týká prakticky všech mladých lidí a studentů, kteří se chtějí osamostatnit od rodičů, nemohou si však dovolit platit předražené nájmy. Podobné problémy řeší i umělci hledající zázemí pro svoji tvorbu: pořídit si v Praze ateliér je pro většinu mladých umělců nedosažitelným snem.
A přitom stačí tak málo: mít kolem sebe skupinu podobně smýšlejících lidí a chuť vymanit se ze zažitých stereotypů a začít trochu experimentovat. Zkusit se domluvit s majitelem prázdného domu na jeho užívání za symbolický nájem nebo údržbu může každý a kdo se na to cítí, může tuto fázi klidně přeskočit a do domu se rovnou nastěhovat. O jedno z našich základních práv – právo bydlet – bychom se neměli muset nikoho doprošovat, squatting je při současné bytové politice a v době finanční krize naprosto legitimní.
Projekt squaterské realitky by měl pomoci každému, kdo se rozhodne vzít život do vlastních rukou. Je na čase vylézt z izolace svých panelákových bytečků, rozloučit se s každodenní ubíjející prací a začít se rozhlížet po alternativách.
Takhle je totiž život daleko zábavnější a prožitější, než když za něj musíme neustále někomu platit.

Vyšlo nové číslo newsletteru squatterské a anarchoautonomní scény, ke stažení ve formátu .pdf najdete tady: INFO USURPA #5

Tentokrát je v Usurpě hodně článků ze zahraničí, některé z nich dost tragické… Máme tam report z řeckých ulic a obsazených univerzit, a nesmíme zapomenout na náš lokální squat Milada, který bude se zapsáním do katastru nemovitostí pravděpodobně čelit pokusu o vystěhování a potřebuje vaši pomoc!
Níže najdete všechny články z tohoto čísla:

Hola!
Po pár klidných týdnech kolem Vánoc jsme si užili akční leden. Promítání a beseda s tvůrci filmu 69 o kodaňském Ungdomshusetu, vydařený benefit v Crossu a Travesti Karneval na Miladě, všechno parádní akce na který snad jen tak nezapomenem.
Stejně tak se nám ale zaryje hluboko do paměti den, kdy jsme se dozvěděli zprávu o záměru ÚIV znovu zapsat Miladu do katastru a tím pádem mít možnost ji legálně vyklidit.
Nevíme přesně, kdy pokus o evikci proběhne, možná v horizontu týdnů, možná že let. Víme však, proč tu jsme a za co bojujeme a že jim Miladu nedáme zadarmo. Na její obranu hodláme využít všechny dostupné prostředky.
Chceme-li ale udržet jakousi dynamiku squaterského hnutí, nesmíme se omezovat pouze na jeden prostor. Naše ulice jsou plné prázdných a zanedbaných budov čekajících jen na to, až jim někdo vdechne život- ať už tím, že v nich začne bydlet, pořádat zde koncerty, politické diskuze nebo zde zřídí ateliéry a galerii nezávislého umění. Příkladů z minulosti máme nespočet, nechme se inspirovat..
[Read More]

Bývalá mládežnická noclehárna (55 avenue l’Union Soviétique), prázdná déle než 7 let, se po obsazení a otevření veřejnosti 30.ledna stává prostorem pro experiment. Kolektiv lidí aktivních v sociální, politické, kulturní nebo umělecké sféře se rozhodl vytvořit společnou dynamiku v rámci svých aktivit a hnutí. Organizovat se, konfrontovat a společně koordinovat své politické a sociální aktivity, hledat nové způsoby intervence a komunikace, experimentovat s novými druhy akce ve městě, rozvíjet v budově nové kolektivní aktivity, a tak nabízet alternativy k zaběhaným vzorcům chování a žití. Proč? “Protože si uvědomujeme, jak se zhoršuje náš současný kontext a ohrožuje tak naše práva a svobody – privatizace, liberalizace školství a vědy, rušení uměleckých živností, represe na školách, zatčení lidí kolem Tarnacu. Naléhavě pociťujeme, že se musíme spojit a jednat, protože v jednotě je síla…a v rozmanitosti pak bohatost našich činů.”

Počátkem roku byla obsazena budova, která měla sloužit jako sociální centrum, den po zveřejnění prohlášení squatterů a squatterek, byl dům bez nejmenšího varování vystěhován. Nikdo nebyl zatčen a později toho dne proběhla spontánní demonstrace v centru města, které se zúčastnilo asi 80 lidí. Během proslovu před čerstvě vyklizeným projektem bylo řečeno, že s vystěhováním domu vůbec nic nekončí a že toto je pouze začátek. Je třeba zdůraznit, že aktivisté a aktivistky měli velice jasnou představu o fungování svého centra, plánovali tu nejen bydlet, ale také pořádat workšopy, vaření, prostor pro setkávání lidí z různých sociálních prostředí a ve svém prohlášení představili ještě další spousty nápadů, kterými by mohli obohatit blízké okolí, aniž by konkurovali stávajícím kulturním projektům. Je vidět, že lokální instituce zůstaly k inspirující iniciativě naprosto hluché a pospíšily si s vystěhováním. Mobilizovat represivní složky umějí velice rychle. Přesvědčit je, aby umožnily projektu existovat, to bude ale asi ještě zdlouhavý a útrpný proces.

Víc než 150 rodin žijících v chudých poměrech bylo 24. ledna vystěhováno ze čtvrti Dey Kraham v centru Phnom Penhu, kde některé z nich žily po mnoho let. Jen několik desítek rodin dostalo ubytování v 16km vzdálené nedostavěné vesničce bez dostatečného zázemí, pitné vody atd. Většina těchto rodin, nyní bez střechy nad hlavou, v minulosti nabídku přestěhování do vesnice odmítla, protože leží příliš daleko od města, kde většina z nich pracuje jako pouliční prodejci.
Čtvrť byla srovnána se zemí a mnozí lidé ani nestačili zachránit svoje věci ze zruinovaného pozemku, který byl městem prodán před třemi lety společnosti 7NG, aniž by kdokoli požadoval souhlas obyvatel čtvrti nebo je o prodeji vůbec informoval! 300 rodin se bylo pod pohrůžkami nuceno přestěhovat, dalších 152 rodin pokračovalo ve zpochybňování prodeje pozemku a odmítalo jej opustit bez kompenzací. Týden před vystěhováním došlo k určitým jednáním, kdy společnost, která pozemek odkoupila, kompenzace zvýšila, k dohodě zatím ale nedošlo.

Protestní obsazování univerzit je v poslední době časté jak v evropských zemích, tak třeba v USA, většinou jde o vlny nesouhlasu s reformami ve školství, v poslední době ale také narůstají protesty týkající se mezinárodních témat, např. solidarity s řeckými nepokoji.
V lednu došlo na více než deseti britských univerzitách k protestním obsazením v rámci hnutí solidarity s Palestinci. Šlo o pokusy rozvířit diskuzi na zkostnatělé univerzitní půdě a dosáhnout toho, aby univerzity veřejně vyjádřily svůj nesouhlas s konfliktem. Dále pak protestující požadovali zrušení školních investic do zbrojního průmyslu, žádali udělení stipendií pro student/k/y z oblasti, zaslání učebních materiálů a vyřazených počítačů do postižených oblastí apod. Na mnoha školách dosáhli vítezství, někde ale došlo k výhrůžkám a výmluvám ze strany školy. Dalším důležitým aspektem těchto obsazení je sám proces, který vedl k úspěšné přímé akci, při níž na půdě instituce vzniká malá samospráva, jejíž účastníci a účastnice se pokoušejí vytvářet skupinu bez hierarchií, aby rušili princip autority, na němž univerzity a všechny další instituce fungují, a kde se aktivně organizují, aby se postavili proti násilí nebo na podporu různých hnutí. Nejde přímo o squatting jako takový, přesto se i zde jedná o vytržení určitého prostoru – učebny, školního divadla nebo knihovny – z autoritářského systému, v němž nemáme právo mluvit do věcí těch nahoře, a o vytvoření osvobozeného prostoru pro samosprávu, diskuze, přednášky nebo přípravu akcí, které mohou vyvinout tlak na společnost a vést k radikální změně jejího uspořádání.