praha.squat.net

Reportáž z protestního karnevalu na podporu squattingu pořádaného

25. – 26.4. 2008 na náměstí ČSA v Českém Těšíně

Než začnu s líčením událostí, možná by bylo dobré, se zmínit o tom, že popisovaná akce byla organizována ve značném spěchu, pár dní před samotným začátkem a z velké části šlo o improvizovanou záležitost, tedy bez příliš konkrétních představ, jak by vše mělo probíhat, což se zřejmě na celém karnevalu značně podepsalo, jak v negativní, tak v pozitivní rovině.

Vše začíná v pátek 25.4.2008 od 15:00 na náměstí ČSA v Českém Těšíně, kde se tou dobou v davu lidí posedávajících, či procházejících na náměstí takřka ztrácí hrstka těch, co natěšeně čekají, až dorazí další protestu a zábavy chtiví lidé. Dlouhou dobu se nedostavuje nikdo, kromě policejních hlídek, které kontrolují doklady přítomných a také se objevují televizní kamery, které však brzy zase zmizí, protože jim zřejmě dochází, že zde dnes neuloví žádné šokující záběry z bouřlivých střetů mezi demonstrujícími a policejními složkami. Po chvíli se dostaví i redaktor z Karvinského deníku, který pořídí pár fotek, zeptá se na několik informací a odchází s oznámením, že následující den vyjde o akci článek v novinách. Jak redaktor řekl, tak se také stalo a dost pozitivně laděný článek si vedle tištěných novin mohli lidé přečíst i na internetu a to konkrétně zde.

Po odchodu zmíněného novináře přichází ještě několik lidí, kteří chtějí podpořit karneval, jejich počty jsou však mizivé a konečný počet účastníků páteční akce nepřesáhne10 lidí, což nás samozřejmě dost mrzí, ale neodrazuje nás to od našich aktivit a víry, že zítřejší situace bude lepší. Karneval se rozhodně ani zdaleka nepřibližuje našim představám o tom, jak by měl vypadat, ale nic nevzdáváme a zahajujeme alespoň informativní aktivity v podobě rozdávání letáků a povídání si s kolemjdoucími o smyslu squattingu. Reakce jsou většinou nečekaně kladné. Po několika desítkách minut rozdávání tiskovin a komunikace s přítomnými akci ukončujeme a každý jde svou cestou.

Druhý den, tedy v sobotu 26.4. 2008 má akce začít na stejném místě, tentokrát však od 10:00 hodin. V tu dobu se začínají scházet první účastníci/-ce, ale opět jich i po několika hodinovém čekání je jen hrstka, ze které se po několika hodinách stane o něco větší hrstka přibližně 30 lidí, z nichž velká část je oděna v různých veselých, karnevalových kostýmech a je vybavena dobrou náladou. Náměstí začíná ožívat a atmosféra začíná konečně být skutečně karnevalově veselá. Opět probíhá rozdávání letáků kolemjdoucím a komunikace s nimi. Vedle diskuzí s „obyčejnými“ občany/-kami probíhá dost zajímavý rozhovor i s jedním policistou, kterému je na jeho požádání vysvětlováno „co že je to ten squatting a co je jeho smyslem“. Z reakcí nejen onoho policisty je zřejmé, že dost lidí, které jsme se rozhodli oslovit nemá ani ponětí o tom, že existuje nějaké squatterské hnutí a proto si myslím, že informativní charakter naší akce pozitivně přispěl k informovanosti těchto lidí. Dost pozitivně lze hodnotit také to, že jsme se nesetkali se žádnou vysloveně negativní reakcí a většinou oslovení lidé vyjadřovali pochopení pro naše aktivity a pro squatterské hnutí všeobecně.

Kolem 13:00 hodiny jsme se společně s účastníky/-cemi karnevalu domluvili, že vyrazíme na karnevalový pochod městem a tak se také stalo. Zformovali jsme průvod a za doprovodu bubínkového rytmu jsme se vydali na pochod ulicemi, během kterého se rozdávaly propagační tiskoviny a skandovala hesla na podporu squattingu, jako např.: „Bydlení je právo, squatting není zločin!“, „Stop kriminalizaci squattingu!“, nebo hesla vyjadřující podporu přímo squattu Viktorie. Během průvodu byly také roztaženy transparenty s nápisy „ Proti kriminalizaci squattingu, za právo na důstojné bydlení!“ a „Long live Viktorie“. Celý pochod proběhl téměř bez pozornosti a zájmu policie, takže nedošlo k žádným konfliktům a to ani ke slovním. Konec akce byl stanoven v parku na nábřeží, před česko-polskými hranicemi, kde si účastníci/-e dali malé posezeníčko – někdo se posilnil jídlem, jiní trávili čas diskuzemi, či hraním na kytaru, harmoniku a bonga. Konečně zde byly rozbaleny i informační nástěnky, které byly předtím na protest policie odstraněny z náměstí. Na nástěnkách byly fotografie a informace o squattu Šafránka, který před několika lety krátkodobě fungoval na území Prahy. Na závěr se ještě vytvořila nějaká kolektivní fota jako upomínka a poté se lidé začali pomalu rozcházet každý vlastní cestou.

Na konec reportáže si neodpustím jen malé osobní zhodnocení celé akce. Rozhodně si myslím, že karneval mělo smysl zorganizovat už jen kvůli tomu, že se nám podařilo informovat spoustu lidí o tom co je to squatting a o tom, že squatterské aktivity probíhají i v jejich blízkém okolí. Co si ale myslím, že nejen mě dost zamrzelo, byla nečekaně nízká účast a podpora celé akce ze strany squatterského hnutí či jeho sympatizantů/-ek. Nějak si stále nedokážu najít odpověď na otázku, kde v době karnevalu byli všichni ti, co běžně navštěvují squaty, když tam probíhají kulturní či jiné akce a proč jim nestálo za to přijít, vyjádřit podporu těmto prostorům, lidem a hnutí, bez kterých by tyto akce nemohli navštěvovat??? No asi nemá smysl teď oplakávat špatnou situaci, ale místo toho si z toho radši něco odnést. Když nic jiného, tak alespoň nové zkušenosti a hořké, ale realistické poznání, že squatterské hnutí v česku je zatím zřejmě v plenkách a nemá takovou podporu jakou by si mnozí z nás přáli. Na druhou stranu i tento karneval je zřejmě jednou z aktivit, které mohou napomoci k nárůstu této podpory a všeobecné informovanosti veřejnosti o squattingu.

Viktor Svoboda

Projev na protestní karneval na podporu squattingu pořádaný 25. – 26.4. 2008 na náměstí ČSA v Českém Těšíně

Žijeme v zemi, kde je squatting – tedy bydlení a tvorba kulturně-sociálních center v dlouhodobě nevyužívaných objektech – vnímán jako trestný čin, zatímco absolutní nezájem vlastníků o prostory, které mají oficiálně ve správě, je vnímán jako legitimní postup, do kterého nelze legální formou zasahovat, a to ani smysluplným využitím těchto prostor, tedy aktem odstraňujícím proces jejich destrukce a samovolného chátrání.

Stávající ekonomicko-politický systém a z něj vycházející bytová politika jsou živnou půdou pro tak absurdní situace, kdy tisíce lidí žijí prakticky bez vlastních prostředků na ulici, zatímco na stejných ulicích je spousta nevyužívaných, chátrajících objektů bez zájmu vlastníků. Objekty samovolně chátrají, stávají se terčem destruktivních praktik vandalů a často jsou dlouhá léta bez jakéhokoliv smysluplného využití, přesto nemohou být lidmi bez domova a prostředků legálními způsoby využity, protože soukromé vlastnictví těchto budov je postaveno nad práva jedince na důstojné bydlení. Toto právo se tak stává v rámci kapitalismu jakýmsi privilegiem pro ty, kteří mají finanční prostředky či vyšší postavení v hierarchické struktuře společnosti. O tom, že ne každý má za dané situace možnost legální cestou finanční prostředky potřebné k zajištění důstojného bydlení získat, zřejmě není potřeba se dlouze rozepisovat, stejně jako o tom, že možnost tyto prostředky získat často znamená přijmutí zotročující práce v nedůstojných podmínkách či s nepřiměřeně nízkým ohodnocením. Jsme přesvědčováni o tom, že každý z nás má právo na důstojné bydlení, ale ti co nás přesvědčují, zapomínají dodat, že ne každému z nás je umožněno získat prostředky potřebné k zajištění tohoto bydlení! A tak se v době pokroku a nejmodernějších vymožeností stále nacházíme v situaci, kdy na jedné straně hrstka bohatých a privilegovaných kontroluje většinu světového bohatství, a na straně druhé mnohonásobně větší skupina lidí živoří na samém dně, bez možnosti získat základní prostředky k plnohodnotnému životu jako je potrava, či důstojné bydlení. Nezáviděníhodné postavení těchto lidí je často mylně považováno za osobní selhání jedinců, kteří se prý do tíživé situace dostali vlastní vinou. Pravda je však taková, že často jde jen o oběti stávajících společenských poměrů, které vedou ke stále většímu prohlubování propasti mezi bohatou menšinou a chudou většinou společnosti, a tak paradoxním situacím, kdy na stejných ulicích, kde v odpadcích hnije nevyužitá potrava a některé budovy léta chátrají bez využití, živoří lidé, kteří nemají co jíst a nemají bezpečný a důstojný domov. Chudoba tedy není projev osobního selhání, ale spíše důsledek působení ekonomicko-politického systému založeného na hromadění ohromného bohatství jedněch na úkor druhých, a tak zatím co bohatí stále bohatnou, chudí stále chudnou. Zatímco jedni žijí v přepychu, kterého často ani nejsou schopní sami plně využít, tak druzí jsou vrženi do chudoby a vyloučeni ze společnosti jakožto jedinci, pro které ekonomický systém nemá uplatnění.

Situace tedy není zrovna nejlepší, neznamená to však, že je neřešitelná! Částečné řešení nabízí squatterské hnutí, které proti popsaným stávajícím poměrům vystupuje obydlováním dlouhodobě nevyužívaných prostorů o které vlastníci nejeví zájem a nepodílejí se na jejich správě. Tento akt obsazení squateřia squaterky vnímají jako alternativu současné bytové politiky, jako způsob částečného odstraňování jejích negativních dopadů, často také jako plně legitimní způsob tvorby autonomních, kulturně-sociálních center a v neposlední řade jakoexperiment s jinými způsoby společenské organizace, než jsou ty, které nám jsouod narození, po dobu celého života vnucovány jako jediné správné. Popsané aktivity squatterského hnutí se však v naší zemi stávají obětí represí, kterými jsme se mohli setkat i v obci Ropice, kde byla na nověvznikajícím squattu Viktorie 12.4. 2008 policií ukončena kulturně vzdělávací akce. Toto je jen jeden z mnoha příkladů potlačování squattingu, ale v historii squatterských snah takových bylo stovky, proto jsme se rozhodli se zde sejít a formou protestního karnevalu vyjádřit náš nesouhlas s kriminalizací squattingu. Je-li nám znemožňováno obydlovat chátrající, dlouhodobě nevyužívané budovy, podporovat kulturu a lidskou kreativitu uvnitř jejich prostorů, pak přistupujeme ke kroku aktivního protestu v podobě přenesení našich aktivit přímo do centra města jeho ulic. Všem těm, kteří se podílí na potlačování squattingu bychom rádi vzkázali:

„Nechcete-li nám zpřístupnit vaše „ruiny“,

kterým my chceme navracet život, pak na protest využijeme ulice

vašich měst, abychom život, zábavu, odpor a alternativní přístupy přenesli do jejich středu!“

Pozn. Tento projev byl připraven k přečtení na protestním karnevalu na podporu squattingu pořádaném 25. – 26.4. 2008 na náměstí ČSA v Českém Těšíně. Z důvodu nízkého počtu ůčastníků/-ic a přihlížejících lidí nakonec projev přečten nebyl!