28. října 2008 došlo k pokusu o nelegální vystěhování squatu na 87 Ashley Rd v Bristolu. Dům byl prázdný už nejméně tři roky a v rámci iniciativy April2008, která znamenala celoevropskou koordinaci a mobilizaci za autonomní prostory, byl obsazen a v současnosti zde bydlelo více než 20 osob.
Dům patří odnoži společnosti Places for People (Domy pro lidi), která má formu charity, a zavazuje se poskytovat bydlení sociálně slabým, bezdomovcům a starým lidem, jenže opak je pravdou. Společnost je podle prohlášení squatterů/ek jednou z nejzkorumpovanějších a je naprosto komerční.
Obyvatelé/ky budovy se samozřejmě v minulosti pokoušeli s majitelem jednat, ale neúspěšně, protože “komerční zájem se zdá být jeho jediným cílem”. Jeho plánem je totiž proměnit větší část domu na byty v soukromém vlastnictví.
K obraně domu se shromáždilo 30-50 lidí, squatteři a squatterky obsadili střechu. Nakonec se ukázalo, že lidé, kteří dům obsadili, nedostali oznámení o tom, že se mají vystěhovat, proto by bylo vystěhování nelegální. Po dvou hodinách úředníci/ice a policie místo opustili.
Jeden ze squatterů pak ve svém prohlášení objasňuje, jaká je situace jeho kolektivu a proč squatuje:
“Jsme různí lidé. Většina z nás pracuje, ne všichni. Nejspíš stejné procento jako u náhodné skupiny lidí, žijících tady ve čtvrti St.Paul’s. Náš věk se pohybuje mezi 16 a 40 lety. V současnosti tu nebydlí rodiny nebo děti, prostě kvůli tlaku ze strany úřadů. Od ostatních se odlišujeme tím, že se sami snažíme řešit svoje problémy, společně v kolektivu. Všichni z nás v minulosti žili v domech, které byly ve vlastnictví společnosti (družstevní nebo městské), ale byly opuštěny a prodány soukromým developerům. To je trend, s nímž se setkáváme stále častěji.
Lidé, kteří ničí domy, ať jsou to developeři, squatteři, žháři, zloději nebo kdokoli jiný, nejsou dobří lidé. Já a lidé, s nimiž žiju, se vždycky snaží dělat místo, kde žijeme, co nejpříjemnější, jak by to dělala každá slušná osoba. Když vidím zpustlý nebo poničený dům, dělá se mi zle. My jsme lidé, kteří se bijí za kolektivní prostor. Pořádali jsme vystoupení a večírky, schůze a promítání pro řadu kolektivů. Byli jsme součástí mezinárodní iniciativy za autonomní prostory v dubnu tohoto roku a stále budeme hledat a pomáhat vytvářet nádherná místa pro veřejnost.
…
V srdci tohoto tématu je otázka, proč squatuji? Jaké jsou důvody toho, že jsem si vybral tento způsob života. Má svoje klady a rozhodně i svoje zápory, ale pro mě je o autonomii. Squatting je část staré tradice v této zemi a na celém světě. Je to boj za veřejný majetek a proti spekulaci s majetkem soukromým. Za život v kolektivu a proti gentrifikaci, při níž jsou chudí vystrkováni z oblastí, kde žijí, aby uvolnili cestu bohatým. Obsazováním domů je squatteři/rky udržují, zajistí, že tyto domy neshnijí, když jsou po několik let ponechány prázdné, protože spekulanti raději počkají na dobu, kdy se oblast rozvine a jejich jmění nabude na ceně, teprve tehdy je opraví.
Lidé jako squatteři/rky a dlužníci/ice na hypotékách, kteří jsou vystěhováváni po celé zemi, nenesou odpovědnost za finanční krizi, která nás právě teď ničí. Odpovědní jsou hlavouni, manažeři/rky a ředitelé/ky, kteří mají pořád zisky, zatímco většině ostatních hrozí, že nebudou schopni splácet své hypotéky a nebo dokonce hůře, že jim bude majetek sebrán. Co se týče čtvrti St.Paul’s, je jakýmsi mikrokosmem, kde se s nájemníky/icemi zachází jako s podřadnými občany v jejich vlastní čtvrti. Sociální a městské byty jsou prodávány soukromým nebo polo-soukromým firmám, místním obyvatelům jsou nabízeny nižší nájmy a jsou odsouváni pryč ze čtvrti, kde žili řadu let, do okrajových čtvrtí. Doléhá na nás úvěrová krize, jednat musíme teď. Všichni se musíme postavit proti korporacím, které chtějí rozhodovat o našem městě a o našich životech.
Toto není pouze boj squatterů/ek, ale boj všech obyvatel/ek.”
Nové vystěhování na sebe ale nedalo dlouho čekat. 12. listopadu se squatteři a squatterky ráno probudili a zahrada byla plná policajtů/ek a úředníků/ic, kteří přišli, aby ze všech obyvatel domu udělali bezdomovce/kyně. Policie obklíčila dům, úředníci/ice se dostali dovnitř a všichni obyvatelé/ky domu byly vyklizeni, až na dvě osoby, které vyšplhaly na střechu. Kolem létala helikoptéra. Později se na střeše objevili další tři lidé.
V prohlášení squatterů/ek stojí:
Bráníme se proti tomuto vystěhování, protože
1. Potřebujeme někde bydlet.
2. Vzít věci do vlastních rukou a řešit potřeby bydlení je pozitivní, zejména proto, že na bydlení pro sociálně slabé jsou ohromné čekací lhůty.
3. Tato budova byla prázdná nejméně 4 roky, během této doby majitelé (jak Places for People, tak předchozí Bristol Churches) neudělali nic pro to, aby dům opravili nebo jej přetvořili na sociální byty. V domě je 8 potenciálních bytů, které pomalu hnily. A během posledních 6 měsíců byl dům č.87 domovem pro více než 30 lidí.
4. Places for People nemá žádné stavební povolení pro užívání nebo opravu této budovy. Dnes ráno řekl zástupce Places for People, že jediná aktuální žádost o povolení se vztahuje na duben 2009, kdy bude v č.87 kancelář pro projekt jiných 16 budov ve společném vlastnictví v oblasti St.Paul’s.
…
7. Každý má právo na domov: Squatting je legální, potřebný a poskytuje alternativu ke svazujícímu systému dluhů, který má za následek současnou finanční krizi.
8. Zavazovat lidi k placení více než 30tiletých hypoték je iluze jistoty bydlení ve světle současných zabavení nesplacených domů.
9. Jsme součástí veřejnosti a jsme proti všem privatizacím, zabírání majetku a proti vystěhovávání.
18. listopadu jsou squatteři/rky stále na střeše domu, každý den probíhá demonstrace na jejich podporu od 16 do 18hod. Všichni jsou vítáni!!
Leave a Reply