20:30 – vyhnání lidí od obsazeného domu. Dost lidí spadlo na zem a byli zranění. Násilí se týkalo i lidí, kteří klidně seděli na schodech na zemi a na chodníku (ne jenom těch, co „přecházelo po přechodu“, z důvodu protestu) a dokonce i novinářů. Prostě všech, kteří byli v ulici přítomní.
21:30 – Pohybovali jsme se někde nad kostelem, pár bloků od místa obsazeného squatu. Žádnou akci typu znovuobsazení squattu jsme nechystali (pokud vím), někteří lidé tam mohli být pouhou náhodou. Já jsem hledala ztracené kamarády a snažila se zjistit, co se stalo.
Policie zatarasila ulici z obou stran a postavila nás ke zdi. Byla zima a my jsme přes dvě hodiny stáli čelem ke zdi s rukama nahoře, se zákazem se bavit, bez možnosti si dojít na záchod. U zdi by jste našli i sedmnáctileté dívenky. Odpověď na to, co se s námi bude dít, jsme nedostali.
13.9.
0:00 – Nejdřív antonem odjížděli muži, ženy nechali stát u zdi nejdéle. Posledních 10 dívek a asi tři kluky naložili do antonu a zavezli do stanice v Bartolomějské.
0:30 – Zhruba do 3 jsme čekali v místnosti plné lidí čelem ke zdi, s rukama nahoře. V 3 se lidé začali sunout na zem kvůli únavě, policisté v rukavicích je zvedali. Nakonec jsme si právo na sezení (na studené zemi) vymohli. Nad námi seděli na kancelářských židlích policisté.
5:00 – byli jsme odvedeni do cely. Nedali nám přikrývku, na kterou jsme měli právo (podle papíru, co jsme podepsali, časem naskenuji) a bylo nám zima. V celách 3*3 metry byl odporný zápach. A sedělo v nich od 3 do 12 lidí.
Když jsem žádala přikrývku, bylo mi řečeno „Stěžute si.“ Nebylo komu.
Všichni zadržení cizinci byli umístěni spolu v jedné cele a neměli k dispozici překladatele. Policisté na ně mluvili česky. Překlad jejich práv, jaká mají v cele, dostali až po nastoupení do cely, tedy mnohem později než ostatní.
Pár lidem umožnili právo na telefonát (pěti od mého odvedení do cely), ale kamarádce telefonát nedovolili, že prý teď mají moc práce. Chtěla mluvit s právníkem.
Odmítli nás informovat, jak dlouho ještě v cele budeme pobývat.
K jídlu jsme dostali dva suché chleby, přestože podle podepsaného papíru jsme měli právo na mnohem víc.
10:30 – jsem byla převezena na místní oddělení policie Smíchov. Vrchní inspektor Roman Pezda mi tykal a nazval mě smažkou, přestože jsem se chovala zdvořile.
Když jsem řekla, že chci sepsat protokol s někým, kdo se ke mně bude chovat slušně, odmítl to, a řekl, že přece nemusím vypovídat. Když jsem se pokoušela vypovídat, mé věty překrucoval. Do protokolu jsem nakonec nadiktovala, že jsem příliš vyčerpaná kvůli zacházení ze zadržení, abych vypovídala, a že později vydám písemné prohlášení.
11:15 – Byla jsem propuštěna. Po více než 14 hodinách.
Leave a Reply