praha.squat.net

Novou Info Usurpu, již deváté číslo, můžete stáhnout tady: https://praha.squat.net/stahuj/usurpa9.pdf

Přečtěte si novinky ze zahraničí: např. krátké shrnutí akcí na podporu polského Rozbratu, připomenutí situace berlínských projektů a pozvánku na velké akční berlínské dny, které vyvrcholí obsazením obrovského letiště, nebo zprávu o vystěhování v St. Petěrburku…. Můžete se také potěšit a nechat se inspirovat při četbě reportu z cesty do Kodaně nebo zprávičky o promítání ve Světozoru. Čekají vás také akce na Miladě a tentokrát i v brněnské Jolandě, info o rozdávání jídla a malý předělaný komix, původně ze švédského squatterského zinu.

I tento rok se budou v Berlíně konat akční dny pod heslem “Zůstaneme všichni!” Protože koncept decentralizovaného protestu v duchu diy byl loni tolik úspěšný, použijeme jej i tento rok. Bude sice existovat tým, který připraví infrastrukturu s infopointy, web, rádio, poskytne ubytování apod., ale samotný program budete vytvářet vy sami, a tak můžete přemýšlet o tom, jakým způsobem zorganizujete váš protest proti dominantnímu plánu na to, jak by mělo město vypadat a fungovat. Buďte kreativní a buďte vidět na veřejnosti, anebo se organizujte nenápadně.

Chceme lidem umožnit, aby vyjádřili svou frustraci a záporné stanovisko k plánovaným vystěhováním autonomních prostor, zvyšujícím se nájmům, narůstající kontrole veřejných prostor a samozřejmě k diskriminující berlínské politice zaměřené na zisk.
Není to ale jenom otázka Berlína. Chceme poskytnout prostor všem svobodným projektům, kolektivům a kampaním, které se chtějí zviditelnit, informovat o svém úsilí, problémech i nezdarech. Takže: Diy! Dělejte workšopy, využijte přímou akci!

Nejvýznamnější pak bude ohlášené masové obsazení bývalého letiště Tempelhof. Tato oblast je hlavní ukázkou toho, jak se berlínské úřady zabývají pouze finančními zájmy. Módní přehlídky se tu mohou konat, německá armáda může areál využívat, ale nekomerční kultura zůstává za plotem střeženým bezpečnostní službou. To nás rozčiluje! Tohle je naše město! Máme právo demokraticky rozhodnout o našem životním prostředí, o tom, jakým způsobem je užíváno a rozvíjeno naše město. Ukažme autoritářským politikům, co si myslíme o jejich rozhodnutích!

Za všechny projekty a autonomní prostory, kterým hrozí vystěhování! Proti vysokým a stále rostoucím nájmům! Proti sledování veřejnosti a proti represi! Proti gentrifikaci! Za naše právo na město!

Všichni zůstaneme! Wir bleiben Alle!
Web: actiondays.blogsport.de

Svobodný prostor Brunnen 183 a infošop Umsonstladen mají být vystěhovány v polovině června, v 7hod. ráno…Dorazily totiž dokumenty od soudu, které vystěhování ohlašují. Obyvatelé/ky a podpory domu tedy volají po solidaritě, projevené jakýmkoli způsobem, v jakékoli době a kdekoli to lze. Přijeďte do Berlína, buďte tam, buďte slyšet, udělejte bordel!

http://brunnen183.blogsport.de

25tého května ráno policie vyklidila squat “Pila” v ligovské čtvrti, který fungoval rok a půl. Když se policie snažila dostat do budovy, podařilo se lidem utéct okny a vzít s sebou i nějaké věci, takže nebyl nikdo zatčen. Ale spousta cenností byla policií ukradena nebo zničena, např. hudební nástroje. V “Pile” žilo osm lidí a organizovaly se zde mnohé aktivity. Jako většina ruských squatů i “Pila” byl ilegální objekt, jehož existence nebyla veřejně přiznána, nedávno byl také odhalen další podobný projekt na Vasilevském ostrově, který musel být opuštěn kvůli výhrůžkám.
Zajímavé je, že kromě 9ti policejních dodávek přijela k “Pile” také televize, možná chtěla natočit nějakou skandální reportáž o squatterkách/ech – v poslední době novinářky/i v mnoha městech potvrdili, že dostali příkazy psát reportáže, které “antifu” a “anarchist/k/y” postaví do špatného světla a policejné televize také kontaktovala antifašist/k/y v Moskvě. Pomlouvání v médiích je pouze jednou z praktik současného tvrdého zákroku proti Antifě, k němuž dochází v celém Rusku.

Jako odpověď na zásah natočili squatteři/rky video pro “obyvatelky/e St. Petěrsburgu.” Můžete ho vidět tady

Je těžké přeložit, co se zde říká, ale ve zkratce by se dalo říct, že vysvětlují myšlenku svobodných prostor ve městech a zařazují squatting do širšího kontextu snahy o zachování St. Petěrsburku – exisuje důležité hnutí proti stavebnímu rozvoji města, toto hnutí usiluje o zachování panoramatu z 18. století navzdory takovým projektům, jakým je třeba plánovaný mrakodrap pro ředitelství Gazpromu.

Dnes vychází už osmé číslo newsletteru Info Usurpa, stáhnout si ho můžete tady: Info Usurpa #8

V tomto čísle píšeme o squatterské akci a následném vystěhování v Reykjavíku, o smutném konci erfurtského squatu, něco málo o fungování nového Ungdomshuset, pozvánku na akce za zachování Rozbratu v Poznani, report z cesty do Drážďan, pozvánku na 11. výročí Milady, akce tamtéž i v projektu dvp, info o rozdávání jídla…

Squat v Erfurtu se nacházel na území bývalé továrny Topf & Söhne, která během vlády nacismu v Německu vyráběla krematoria a části plynových komor pro koncentrační a vyhlazovací tábory jako Buchenwald a Auschwitz. V ranních hodinách byl 16. dubna squat vyklizen – kolem šesté se policie začala spouštět na střechy některých domů v zasquatované části objektu. V tu samou dobu si prorazila cestu zezadu s pomocí speciálního tanku a demoličního přístroje. Vystěhování velely speciální jednotky SEK, které použily slzný plyn. V horním patře squatu dokázalo několik lidí připoutaných k betonovému kvádru evikci zpomalit, ale kolem 9.30 byli všichni lidé vyklizeni. Všichni lidé z areálu squatu a lidé, kteří seděli před vjezdem a blokovali jej, byli zadrženi. Všichni byli propuštěni druhý den, ale je jisté, že budou obžalováni. Hned po vystěhování byly všechny budovy srovnány se zemí – takže z našeho squatu teď zbyla jenom hromada trosek. všechny další historicky cenné budovy bývalé továrny byly zničeny v posledních měsících. Nyní už stojí pouze bývalá administrativní budova, která by se měla stát historickou památkou.

Ve dnech, které následovaly po vystěhování, ve městě proběhlo mnoho akcí, příznivci/kyně zorganizovali několik demonstrací, lidé v ulicích dělali ohně, proběhla dočasná obsazení budov a skleněný vchod úřadu práce byl rozbit. Navzdory silné přítomnosti policistů/ek v ulicích, se našlo hodně lidí, kteří se nebáli vyjádřit svůj vztek a zklamání z vyklizení. Byli jsme ohromeni množstvím solidárních akcí v dalších městech. Ve Výmaru (20km od Erfurtu) bylo zapáleno více než 40 kontejnerů na odpad, aby náklady na vystěhování stouply, ve švédském Växjö byla dočasně obsazena policejní akademie a došlo k neohlášeným demonstracím v Leipzigu, Norimberku, Rostocku a Hamburku. Doposud proběhly solidární akce ve více než třiceti městech! Jsme opravdu vděční za všechnu podporu a jsme rádi, že tolik lidí se zajímá o snahu vytvářet a zachovat autonomní prostory jako byl tento.

Squat v Erfurtu byl autonomním sociálně kulturním a politickým projektem po celých osm let. V areálu bývalé továrny se squatteři/rky snažili informovat o historii firmy. Organizovali prohlídky, přednášky a demonstrace k historickým tématům. Projekt byl součástí hnutí proti rasismu, sexismu, antisemitismu a kapitalismu. Squatteři/rky vždycky usilovali o sociální transformaci, nejen o vytvoření pěkně fungujícího “hnízdečka uvnitř systému”.
Squat byl také důležitým útočištěm pro mnoho lidí, protože nacisté/ky tu nebyli tolerováni. Byl také útočištěm pro lidi ohrožené sexuálním nebo rasově motivovaným týráním. Poskytoval také mnoho životního prostoru, parkoviště pro přívěsy, místnosti pro koncerty, párty a zkušebny pro kapely, infošop, kino, freeshop, dílnu, fitness centrum a společnou kuchyni. Pravidelné párty a koncerty navštěvovalo mnoho lidí.

Ačkoli se squatteři/rky dlouho pokoušeli najít jiný objekt, není teď žádná jiná budova. Ale usilování o autonomní prostor tímto vystěhováním nekončí. Budeme pokračovat v hnutí za autonomní prostory v Erfurtu i všude jinde. Teď je jasnější než kdykoli jindy, že od města žádnou podporu čekat nemůžeme. Starosta už mockrát řekl, že každý nový squat bude okamžitě vyklizen a lokální média si stěžují na silniční zácpu během evikce, na spálené kontejnery a na cenu celého zásahu. Takže teď stojíme před stejným problémem, jako mnoho dalších vyklizených squatů před námi. Náš squat je zničen a šance na nový prostor jsou velmi malé. Ale podpora, která přichází ze všech stran, posiluje naši jistotu, že v tom nejsme sami a že tohle nebylo poslední autonomní centrum ve městě.

Pokračujme v hnutí za autonomní prostory v Erfurtu i všude jinde!

Fotky a videa najdete tady
Web squatu v Erfurtu

Po celém jednom dni od doby, kdy jsme věděli o nebezpečí vyklizení, po solidární demonstraci a podpoře, se nakonec policie objevila v nedávno otevřeném squatu v centru Reykjavíku. V 8hod ráno se asi 40 nebo 50 policistek/ů včetně mnoha členek/ů speciální jednotky objevilo před domem, napadly a zatkly tři osoby, které stály před domem, a tak vyčistily prostranství kolem domu. Squatterkám/ům uvnitř domu bylo nařízeno, aby dům opustily, a jestliže tak neučiní, budou zatčeny. Squatterky/ři samozřejmě objekt opustit odmítly.

Policejní autority asi věřily, že když se dostaví brzy ráno, nebude vystěhování nikdo věnovat pozornost a squat nebude podpořen. Ale mýlily se. Brzy se celé sousedství zaplnilo lidmi, kteří se přišli podívat, co se děje, a ukázat svojí solidaritu se squatterkami/y. Mnoho sousedek/ů už prohlásilo, že squat podporují, a odsoudilo plány na zbudování nákupních a kancelářských prostor na této ploše.

Policie uzavřela sousední ulice a začala útočit na dům, ale squatterky/ři zbudovaly na všech podlažích silné barikády. Když se policie pokoušela dostat do domu zezadu, setkala se s prošlými mléčnými produkty, které na ni byly házeny. Po troše snahy se nakonec dostala do prvního patra, kde nikdo nebyl. Squatterky/ři složitě zabarikádovali druhé patro. Tak dobře, že speciálním jednotkám trvalo dvě hodiny, než se skrz něj dostaly za použití motorových pil. Všechny pokusy policie dostat se přes barikády se setkaly s odporem, byly na ně házeny předměty a tekutiny a klacky byly použity, k postrkování policie dolů po schodišti.

Během pokusu policie proniknout do domu squatterky a squatteři mluvili k lidem dole pod okny. Prohlášení proti kapitalismu a autoritám byla předčítána a veřejnost byla žádána o provádění přímých akcí proti těmto násilným korupčním silám.

“V této společnosti je nejjednodušší být zticha, zůstat za žlutou policejní páskou a stát, zůstat doma a poslouchat příkazy autorit. Takové chování vede k osobnímu komfortu. A izolovaný a osobní komfort se zdá být hlavním cílem života většiny lidí.

Finanční krize není problémem. To období prosperity je problémem! Zkazilo a umlčelo veřejnost, zabilo každou známku vzdoru.

Obsadili jsme tento dům jako akt vzdoru. Dělejte to samé – znovu a znovu a znovu. Tak změníme společnost.”

Policejní akce se stávala těžší a těžší, protože se policie setkala se silným odporem. Pokaždé, když squatterky/ři uviděli část pily, hned se ji snažili poničit, vždycky, když už se zdálo, že policie se dostává dál do druhého patra, stala se barikáda těžší.

Po dvou hodinách zápasu se nakonec policii povedlo dostat se do druhého patra. Squatterky/ři se snažily bránit, ale byly napadeny pepřovým sprejem a násilným jednáním policie. Všichni byli spoutáni a strženi na podlahu, zatímco policie rozbíjela každé druhé okno domu bez jakéhokoli zjevného důvodu. Squatterky/ři byly vyneseny ven a hozeny do antonů, které je měly odvézt na policejní stanici. Podpůrkyně/ci si sedly na zem a blokovaly ulici, aby autům zabránily prorazit si cestu, ale rychle byly odstraněny.

Fotograf byl vytažen z davu, tažen po zemi a napůl vysvlečen. Když se policie ptal na důvod svého zatčení, řekli mu, že je to proto, že plivl na policistu při protestu, který se udál v lednu u parlamentu. Svědkyně/ci tvrdí, že bylo očividné, že byl zadržen kvůli tomu, z jaké blízkosti fotografoval policejní akce a jak hlasitě proti nim protestoval.

Squatterky/ři byly odvezeny na policejní stanici, kde byly vyslýchány a drženy po dobu pěti hodin. Mnoho za zadržených mělo dýchací problémy kvůli pepřovému spreji a jedna zadržená byla brutálně napadena policistou. Když byla vynášena ze squatu, jeden policista, co držel squatterku za krk, surově udeřil její hlavou o dveře. Na policejní stanici jí byla odmítnuta lékařská péče, pokud neudá své číslo pojištění. No, to není překvapující, v kapitalistické demokracii člověk nemá právo na lékařské ošetření, když nezapadá do regulací tohoto systému kontroly.

V tu samou dobu se lidé shromáždili před policejní stanicí, aby protestovali proti zatčením a ukázali solidaritu se squattery/kami. Černá vlajka byla vyvěšena na sloup před policejní stanicí a z kazeťáku hrála hudba. Po několika hodinách zatčené/í začaly vycházet z policení stanice a byly přivítány davem, dávaly rozhovory médiím a byly nakrmeny svými příznivkyněmi/ci.

Jedna ze squatterek měla uvnitř fotoaparát, který jí byl sebrán během vyklizení, když byla zatýkána. Při propuštění jí ho policie odmítla vydat, ale druhý den ho nakonec dostala. Policie vymazala z fotoaparátu všechna data. Ale policistky/i jsou hloupější, než se zdá… a fotky jsou zpátky. Mnohé z nich zdobí tento článek.

Squat a zájem veřejnosti kolem něj přinesl důležitou diskuzi o konfliktu mezi vlastnickými právy a právem věci užívat. V současné atmosféře na Islandu, po kolapsu ekonomiky, je tato diskuze mnohem pozitivnější, než by člověk očekával. Banky vlastní většinu prázdných domů a banky zajisté nejsou teď právě populární. Squat byl podporován ze všech možných směrů, pravděpodobných i nepravděpodobných, a ukázalo se, že je čas začít squatterské hnutí. Squatterky a squatteři z Vatnsstígur mají ještě daleko do důchodu.

Brzo bude publikováno prohlášení squatterek/ů.

Minulý čtvrtek, 9. dubna, byl islandskými anarchistkami/y obsazen dům v centru města. Dům byl prázdný déle než rok a je jednou z mnoha budov v majetku stavební společnosti, která má v plánu strhnout všechny své staré domy a nahradit je velkým nákupním a kancelářským centrem.

Když se squatterky/ři dostaly do domu, vyklidily jeho část a uspořádaly otevírací párty. Rozdávalo se jídlo, hrála hudba a diskutovalo se o myšlenkách v pozadí squattingu. Na párty přišlo dost lidí a hostům i sousedkám/ům se líbila.

Během následujících dnů squatterky/ři dokončily vyklízení domu a začaly oganizovat sociální centrum. Byl vytvořen freeshop, malý infošop s radikální literaturou a diy vydavatelství/label a společná kuchyně. V sobotu byl den otevřných dveří a místní kolektiv Food Not Bombs rozdával jídlo a hosté byli zváni do domu, aby si prohlédli prostor a podělili se o své nápady, jak by mohlo být centrum využito.

Toto je vyjádření squatterek/ů:

V ul. Vatnsstígur 4 byl obsazen dům

Prázdné domy stojí všude kolem, mají být strženy a mají ustoupit nákupním centrům, jsou to domy, které měly být pronajaty za vysoké nájmy, aby z boháčů udělaly ještě větší boháče a aby společnost kulturně ochudily.

Nežádali jsme o dovolení, když jsme dům obsadili. Nepotřebujeme se dovolovat těch, kdo si myslí, že mohou poroučet, řídit životy a nakládat s půdou ve jménu peněz. My nejsme součástí takového systému.

Bereme si to, na co máme právo a v tomto domě vytvoříme sociální prostor, kde se mohou setkávat lidé a používat ho způsobem, o němž si myslí, že za to stojí, třeba organizovat info večery a přednášky, vařit jídlo, vytvářet čtenářské kroužky, účastnit se politických aktivit a dělat všechny možné druhy umění.

Prostor bude otevřen všem, kdo usilují o radikální změnu penězmi poháněné společnosti, v níž žijeme.

Kapitalistická demokracie, jak ji známe, je jenom jednou ze struktur moci, vytvořenou tak, aby řídila lidi a vydělávala tak peníze. Lidé jsou učeni, že to je jediný spravedlivý systém, jaký lidská bytost kdy vytvořila, ale to není pravda. Uvnitř demokratického systému většina utlačuje menšinu a pouze málo lidí končí na vrcholu mocenské pyramidy, na úkor ostatních. Na každého jednotlivého premiéra/ku připadnou milióny lidí, kteří premiéry/kami nejsou. Rozhodování se metodou konsensu je používáno anarchistkami/y a dalšími radikálkami/y k rozhodování uvnitř kolektivů, malých nebo velkých, namísto demokratického většinového hlasování. Chopili jsme se příležitosti, abychom vytvořili alternativy, namísto toho, abychom si mezi nimi vybírali.

Kapitalismus jednotlivcům nebo firmám umožňuje mít své vlastní domy, ale nechává je prázdné, i přesto, že mnoho lidí potřebuje domov a další místa, kde by mohli zůstávat. Banky vlastní většinu prázdných domů a veřejnost musí platit za lživou hru, která byla přijata před “kolapsem”. My za ně nic splácet nebudeme!

Tento squat se staví proti autoritě, kapitalismu a všem druhům mocenských her. Náš dům bude nezávislý na současných islandských autoritách a osvobozený od jakýchkoli mocenských struktur, které nás zastupují.

My, lidé, jsme svrhli někdejší vládu a ještě jsme zdaleka neskončili s naším zpochybňováním systému nerovnosti a chamtivosti, a stejně tak jsme ještě neskončili s naším paralelním vytvářením společnosti, v níž chceme žít. I ostatní vyzýváme k tomu, aby neplatili za dluhy bank, aby odmítli odejít ze svých domovů a aby začali squatovat!

Hrozící evikce
Včera, v úterý 14.dubna majitelky/é (na papíře) domu se dostavili s civilně oblečenými policistkami/y a prohlásily, že dům musí být vyprázdněn do 16hod. Po oznámení za krátkou dobu squatterky/ři zabarikádovaly dům a žádaly o solidární demonstraci, která by se konala před domem. Kolem 15hod začali přicházet lidé, byl zapálen oheň, hrály bubny a byla vykřikována hesla na podporu squatterek/ů. Několik stovek lidí se zúčastnilo demonstrace a byl otevřen freeshop.

Jeden ze squatterů pronesl projev:

Tomuhle říkáme solidarita!

Je skvělé vás tu dneska všechny vidět. Tomuhle říkáme solidarita! My, kdo jsme obsadili tenhle dům, změníme společnost, v níž žijeme. Část spočívá v obraně tohoto domu, který se měl stát obětí kapitálu, protože na tomto místě mělo být vybudováno nákupní centrum.

Teď tento dům patří nám – lidem uvnitř a lidem, kteří stojí venku – a bude využit k revoluci. Ke zničení mocenských struktur této společnosti potřebujeme revoluci – ne volby! Dnes, my, kteří jsme uvnitř, a vy, kteří stojíte venku v tomhle hnusném počasí, jsme znemožnili korporačnímu bahnu, aby si proráželo cestu s použitím násilí, které jenom oni mají právo použít.

Ale když teď na nás nepošlou policii, vláda ji pošle dnes v noci, zítra, v týdnu nebo po volbách. Nezáleží na tom, jestli odsud budeme vyhozeni, nebo jestli nám bude dovoleno tu zůstat, i tak budeme silnější. Tento dům je náš! Boj je náš, boj proti autoritě a kapitalismu.

Revoluce je – a musí být – mezinárodní. S tímto squatem vyjadřujeme solidaritu a podporu utlačovaných lidí v Palestině a jejich sourozenců na druhé straně zdi, Anarchistek/ů proti Zdi, podporu zapatistického hnutí v Mexiku, polských squatterek/ů z Rozbratu v Poznani, Mumii Abu Jamala, Roda Coronada a všech ostatních politických vězenkyň/ů v USA, kmene Dongria Kondh v Indii, který bojuje proti těžbě bauxitu… a všech ostatních lidí a hnutí, která bojují proti zneužití moci, korupci, kapitalismu, vykořisťování, útlaku a násilí – na celém světě.

Squatting je jedna ze součástí revoluce, a proto všechny vyzýváme k obsazování prázdných domů nebo k odmítnutí opustit svoje domy.

Ať žije revoluce!

Squatterky/ři z Vatnsstígur 4

Policie se nakonec neukázala. Důvod neznáme, ale hrozba vystěhování dále trvá. Squatu se dostalo velkého prostoru v mainstreamových médiích a samozřejmě také v těch alternativních. Vedlo to k velké podpoře a squatterky/ři doufají, že solidarita potrvá i nadále, protože hrozba se zvětšuje.

Video z demonstrace můžete vidět tady.

Dortheavej 61
Nový web je konečně hotový a běží!

Jak fungujeme?

Abychom zachovali opravdovou alternativu, je zřejmé, že se budeme konfrontovat s těmi, kdo porušují svobody ostatních. Máme tedy pět jednoduchých pravidel, jejichž respektování požadujeme po všech v domě. Jsou to:

ŽÁDNÝ RASISMUS! Rasismus ve vládách a mezi veřejností narůstá a není pochyb o tom, že mít bledou tvář člověku žijícímu v Dánsku zjednodušuje mnoho věcí. V domě mladých netolerujeme diskriminaci založenou na barvě pleti, etnickém původu nebo jazyku.

ŽÁDNÝ SEXISMUS! Všichni jsme nuceni vtěsnat se do binárních genderových rolí, které nás rozdělují do genderových stereotypů s jinými možnostmi a očekáváními. Ženy pak dále čelí diskriminaci protože se potákají s neustálými obavami a stálým nebezpečím fyzického, stejně jako psychologického zneužívání a znásilňování. Sexismus jsou aktivity a názory založené na víře, že muži by měli mít od narození daná privilegia.

ŽÁDNÁ HOMOFOBIE/HETEROSEXISMUS! Heterosexismus se kazuje v přesvědčení, že biologické rody by měly definovat naše genderové identity, sexualitu a výběr partnerů/ek. Automaticky považovat ostatní za heterosexuál/k/y nebo věřit, že ostatní jsou špatní, protože takoví nejsou, je heterosexismus a porušení práv ostatních.

ŽÁDNÉ NÁSILÍ! Násilí je obvyklý způsob utlačování a my ho netolerujeme. Vždycky existuje větší síla, než síla kteréhokoli individua – a to naše jednota. Samozřejmě chápeme rozdíl mezi násilím použitým k utlačování a obranou proti násilí.

ŽÁDNÉ TVRDÉ DROGY! Jakékoli používání drog vede k doživotní karanténě a být zde pod vlivem drog je jistá cesta k vyhazovu.

Kulturní politika

Nikdy neorganizujeme koncert, setkání, uměleckou výstavu nebo cokoli jiného pro peníze. Každý, kdo v domě pracuje, pracuje jako dobrovolný aktivist/k/a a nikdo nedostává plat. Proto každý, kdo v domě vystupuje, dostane pouze cesťák, pití a jídlo. Nemáme zájem na podporování komerční hudby, rozhodně ne ve chvíli, kdy všichni ostatní pracují dobrovolně. Samozřejmě požadujeme, aby umělkyně/ci respektovaly naše pravidla před představením, během něj i po představení.

Aktivismus

Dobrovolní aktivisté/ky se podílejí na všech činnostech v domě, od každé vymalované zdi až po každé uvařené jídlo a každé pití prodané při koncertech. Bývá to tvrdá práce, ale je to nutná součást tvrby rovné komunity. V domě existují různé kolektivy, které pracují na různých úkolech. Většina našich aktivistek/ů jsou součástí jednoho nebo více kolektivů, ale nemusíte být součástí nějakého pracovního kolektivu. Když chcete být v domě aktivist/k/ou, ukažte se na některém z našich pondělních shromáždění, kde vypracováváme program našich aktivit.

Přímá demokracie

Nemáme management a nemáme šéfku/a. Naše nejvyšší instance je plénum, které se koná každý týden v pondělí v 7 hod večer. Na nich koordinujeme naši práci a diskutujeme otázky týkající se domu. Všechna rozhodnutí se snažíme učinit co nejdecentralizovanější. Každý kolektiv v domě dělá svá vlastní rozhodnutí, ale všechny záležitosti mohou být diskutovány na pondělním shromáždění. Nikdy nečiníme rozhodnutí volením, ale snažíme se najít řešení, která by vyhovovala všem. Někteří budou prohlašovat, že to nikdy nebude fungovat, ale my takhle fungujeme už od r. 1982!

Historie domu mladých (Ungdomshuset)

Ungdomshuset (tzv. “Dům mladých”) bylo jméno budovy formálně známé jako Folkets Hus (“Dům lidí”) v ul. Jagtvej 69 ve čtvrti Nørrebro v Kodani.

Ungdomshuset bylo zbudováno hnutím místních pracujících, aby fungovalo jako základna pro boj za sociální spravedlnost. Probíhaly tu setkání a večírky během boje. V padesátých letech postavily mnohé odbory své vlastní budovy a dům byl víceméně prázdný až do osmdesátých let. V 80tých letech rostlo squatterské hnutí a v tomto domě se setkala iniciativa pro Dům mládeže a zformulovala svoje požadavky pro radnici. Během dvou let masového squatování radnice povolila a dům hnutí postoupila.

Ungdomshuset bylo čtyřpodlažní politické a kulturní centrum. Sloužilo jako výchozí bod pro radikální diy scénu v Kodani, hudební klub a místo setkání mnoha autonomních a levicových uskupení mezi lety 1982 a 2007, kdy bylo po dlouhotrvajícím konfliktu strženo. Díky konfliktu mezi radnicí a aktivistkami/y, kteří obývali dům, byla budova předmětem intenzivního zájmu médií a veřejné debaty od poloviny devadesátých let.

V budově probíhaly aktivity téměř každý jednotlivý den, od pondělních shromáždění a politické debaty, až po koncerty a promítání během víkendu. Navíc tu byly mnohé ateliéry, dílny a zkušebny pro kapely.

Ungdomshuset bylo alternativou ke světu, který mezi lidmi způsobuje spory. Věděli jsme, že nejsme schopni vytvořit perfektní společnost v tomto světě, protože jeho zákony a omezení nás utlačují a protože i my sami jsme jím manipulovaní. Základní rozdíl mezi společností, která nás obklopuje, a námi je ten, že neustále bojujeme proti strukturám, které mezi lidmi způsobují problémy

– můžete se k nám kdykoli přidat!

dortheavej-61.dk