Už několik let můžeme ve Francii vidět rozvoj hnutí zasquatovaných sociálních a politických center, v nichž jsou často praktikovány jak zkušenosti kolektivních způsobů života, tak veřejné politické aktivity různého druhu.
Pravidelně v těchto místech nacházíme organizování různých počinů nebo antikapitalistických a antiautoritářských akcí, bezplatné obchůdky, kde se svobodně směňují věci a materiály, squatované zahrádky, cyber kavárny a počítačový aktivismus, svobodný software a nezávislá média, rozšiřování informace a edice knih a brožur v infošopech, dílny a “sdílny” znalostí o alternativní medicíně, kola, nářadí, práci se dřevem nebo s kovem, sítotisk, samostatné konstruování, recyklaci slunečnicového oleje do aut, výměnu semínek, prostory pro ženy a feministické, queer nebo transgender aktivity, pozvání lidí z okolí na oběd, restauranty, bary, koncerty, debaty, promítání nebo divadlo…Tyto prostory se vymezují proti určitému hnutí “uměleckých” squatů (především v pařížském regionu…), protože se nesnaží spolupracovat s mocí a většinou se otevřeně hlásí k boji za zpochybnění osobního vlastnictví, státu, systému moci a zisku, a snaží se vytvářet autonomní zóny ve spojení s různými sociálními hnutími.
Toto je pouze částečný a hrubý pohled na složitou situaci a ostatně by bylo chybné snažit se příliš unifikovat zkušenosti, jejichž ideje a aktivity jsou relativně rozrůzněné a které se nemusejí všechny cítit součástí širšího hnutí.
Na toto téma se uskutečnilo několik národních setkání mezi squaty (intersquat) před třemi lety a více. Naopak lokální intersquatterské spolky jsou dost časté a existuje častá komunikace mezi squaty na různých místech prostřednictvím projektů a specifických akcí, samozřejmě přátelství a sítí, v nichž jsou squatteři.rky aktivní, jako: sans titre (www.under.ch/SansTitre, kde jsou také vesnkovské kolektivy…), infokiosques.net, indymedia.org, festivaly odporu, seskupení proti věznicím nebo pak nomádské projekty jako Permanentní karavana (cp.squat.net). Exitující kontakty už umožnily společné ofenzívy, př. když 25.února 2005 proběhly nečekané akce v 17 městech v prostorách a na radnicích Socialistů, aby protestovaly proti vystěhovávání.
Ačkoli mají francouzské úřady snahu zvyšovat represe proti politickým squatům – vláda se např. snažila transformovat obsazení “bez práva a nároku” na přestupek v souboru zákonů pro vnitřní bezpečnost před dvěma lety – je naštěstí ještě většinou možné v Francii squatovat a nenechat se přitom zavřít. Jestliže soudy dávají skoro systematicky zapravdu majitelům.kám a nařizují vystěhování, mohou squatteři.rky pravidelně doufat v několik měsíců (nebo několik let…) odložení, pokud bojují legálně a především v politické a veřejné sféře. Jestliže jsou vystěhování početná, setkávají se s odporem a vyvolávají rychlá znovuobsazení v některých městech.
Během posledních let některé squaty dokonce s úspěchem zastavily momentální ohrožení vystěhováním, které jim hrozilo a našly určitou stabilitu díky souběžným tlakům a někdy také svolením k určitým vyjednáváním s majiteli.kami (což je témtem mnoha debat…). Můžeme např. zmínit případ center Tanneries v Dijonu, Clandé v Toulouse nebo 102 v Grenoblu, která fungují už víc než osm let.
Na druhou stranu byly mnohé z nejaktivnějších squatů těchto posledních let jako 400 couverts v Grenoblu, Diables bleus v Nice nebo l’Ekluserie v Rennes vyklizeny v minulém roce. Zatímco v Paříži se socialistická radnice dokonce už ani netrápí s legálními postupy při vystěhování, a to ještě víc od zneužití požárů budov, kde bydleliy ilegálové. Pro hnutí se tedy zdá životně důležité včas vytvořit sílu, tlak na národní úrovni a jinak pokračovat v rozmnožování spojenectví a spoluprací vně squatterského prostředí.
Leave a Reply