praha.squat.net

Tanneries, Dijon: únor 1998 až listopad 2002 – provizorní bilance (hodnocení) a perspektivy (aktualizováno 11/02)

Samosprávný prostor – Tanneries

Alternativní centrum politického, sociálního a kulturního života a aktivit v Dijonu

únor 1998 až listopad 2002 – provizorní bilance a perspektivy

Tanneries existují již delší dobu. Zdálo se nám, že je čas vyhodnotit situaci, začínaje malou prezentací projektu a jeho současné situace. Tento text je tudíž maličko delší a obtížnější. Nicméně, pokud vás Tanneries zajímají, stojí za to, jej projít.

Předmluva

Les Tanneries se zrodily jako odpověd na mnohá přání lidí, kteři-ré měli-y společné to, že chtěli-y žít v Dijonu, a kteří-ré se, nadšeni-y zkušenostmi se « svobodnými » prostory odhalenými během jejich cest a shledání, nechtěli-y spokoji s pouhým sněním, ale chtěli-y tvořit a sdílet své zápasy a názory.

30. října 1998, jsou tedy bývalé administrativní prostory les Tanneries (situovány v č.13 a 15 na boulevard de Chicago), opuštěné městským úřadem od r.1995, obsazeny kolektivem jednotlivců a organizací z Dijonu. Jednak, aby zde žili-y, ale také aby poskytli-y k dispozici prostor pro tvůrčí činnost, nezávislou na státu a na kapitalistickém trhu.

Od té doby se zde navzájem mísí mnohé myšlenky, nápady a chuť je realizovat.

Jednat v otázce bydlení a osobního vlastnictví

Napříč celou dobou obsazení se kolektiv setkává s upozorňováním na spekulaci s nemovitostmi, příliš vysoké nájmy, bezmocnost jednotlivců izolovaných tváří v tvář veřejným pravomocím a sociálním službám. Uvědomujeme si, že společnost neumožňuje mnohým z nás, abychom bydleli-y ve slušných podmínkách a v prostorách, které by nám umožnily rozvinout projekty společného (komunitního, collectif) života, vzhledem k množství prázdných budov v dijonské aglomeraci (asi 4 000), se nám pak také zdá legitimní využít takovýto neobydlený prostor, s nímž nikdo nic nedělá. Jeho vlastnosti nám umožňují realizovat náš projekt společného (komunitního) života, znovu využít opuštěný prostor pro bydlení, a přetvořit jej v místo konání různých aktivit.

V hlubším smyslu se tento přístup stává součástí zpochybňování myšlenky osobního vlastnictví a logiky hromadění bohatství. Ve skutečnosti si myslíme, že materiální statky by v tomto světě měly být lidem k dispozici na základě jejich potřeb a na principu rovnosti. Máme tu troufalost myslet si, že tyto statky by neměly být hromaděny několika málo osobami, které pro ně nemají jiného využití, než toto své bohatství a svou moc zvětšovat. Proti osobnímu vlastnictví vyhlašujeme «vlastnictví na základě užívání (propriete d’usage) ».

Poskytnout prostor pro nezávislou tvorbu a její šíření

Vězněm institucí, závislá na dotacích státu nebo podřízená komerčním požadavkům, nechává tvorba stále méně a méně prostoru alternativám. Mnozí umělci a umělkyně, komici a komičky, hudebníci a hudebnice, kteří-ré se netouží « prodat », nemají v Dijonu k dispozici žádný prostor, kde by se mohli-y vyjádřit a ukázat své práce veřejnosti. Les Tanneries tudíž mají být prostorem, kde mohou « explodovat » « umělecké » projevy jiné, než ty, které náleží kultuře konzumu, výrobě stars nebo televizi. Prostor, který podporuje sítě (struktury) « Do It Yourself (udělej to sám!)». Sítě, kde solidarita a šikovnost umožňují, aby tvorba a její uveřejňování byly činnosti dostupné všem. Mimo úmysl sjednotit činitele a činitelky z různých oblastí, je také naším cílem ukázat, že se tvorba může slučovat s každodenním životem, se sociální nebo politickou sférou.

Uvést v soulad angažovanost aktivist-k-y a každodenní život

Zdá se nám důležité propojit místo, kde bydlíme, a prostory vyhrazené politickým aktivitám: nejsme první, kdo si myslí, že osobní a politický svět jsou vnitřně spojeny a že abychom mohli doufat ve změnu světa, je také potřeba změnit sebe sama.

Nechceme pohlížet na to, co je «politické», jako na oblast strohou a nepřístupnou, jako na oblast ekonomického a sociálního života řízenou těmi velkými tohoto světa. Naopak, pro nás to představuje způsob přístupu ke všem oblastem života: od mezilidských vztahů po zájmové činnosti, od našeho postoje k životnímu prostředí po způsob, jakým se stravujeme, od způsobu, jakým vykonáváme naši každodenní dopravu po vztahy, které udržujeme skrze naši konzumaci s populacemi, obývajícími druhou polovinu planety.

Představení, úsměv, setkání mohou být stejně tak «politické », jako tisíce lidí blokujících otevření summitu Organizace světového obchodu.

Zakládáme tedy soudržnost mezi naším politickým a osobním postojem na vůli neizolovat činnost aktivist-k-y od každodenního života. Toto nás radikálně odlišuje od všech ideologů-politiků a političek, kteří-ré kážou změnu a v teorii kritizují konzum, znečištění planety nebo principy nadvlády bez snahy zbavit se jich v praxi.

Vcelku se jedná o to, vytvořit strukturu, kde by se mohl umocnit náš individuální rozkvět, způsob života v souladu s naší etikou a naše ochota působit na svět.

Být méně, díky squatu, otroky placené práce

Většina z nás je předurčena k tomu strávit nejdůležitější část našeho života prací pro zisk nějaké společnosti nebo zaměstnavatele, zejména proto, abychom čelili všem finančním potřebám, k jejichž plnění se nás společnost snaží donutit. Předpokládáme, že placená práce je jedno z hlavních odcizení, vnucených kapitalismem, a chceme si svobodně vybrat různé činnosti, které nám jsou vlastní.

Nutnost platit nájem je jedním z důležitých činitelů, které mají za následek závislost na práci na plný úvazek. Squat, jelikož odstraňuje nájem a umožňuje sdílet prostředky, může ohromně zmenšit tuto závislost, a tak nabídnout více volného času. Aktuálně jsou nicméně naše alternativy velmi nedostačující k tomu, abychom se mohli úplně oprostit od potřeby peněz, a tak velká většina z nás pokračuje v práci na částečný nebo nepravidelný úvazek.

Žít odlišně a vytvářet lokální alternativy tváří v tvář místním orgánům

Naše volba společného (komunitního) života nás vede k rozvoji pojmu solidarity, skupinové dynamiky, výměny znalostí a kompetencí. Abychom dosáhli-y co největší míry autonomie na státu a kapitalismu, snažíme se nezůstat pasivními a dělat věci sami-y: spíše věci sbírat než utrácet za nové, spravovat než vyhazovat, vytvářet spíše než kupovat, podílet se na něčem spíše než za to platit, komunikovat spíše než se dívat na televizi, dělat věci společně spíš než se uzavírat každ-ý/á u sebe doma, obohacovat se znalostmi a zkušenostmi v oblastech toliko «manuálních», jak «intelektuálních» spíš než být závislí-é na odborn-í/i-cích. Les Tanneries, stejně jako jiné prostory vymykající se logice obchodu, jsou tak místem, kde peníze a společenská soutež ztrácejí svůj význam. Prostorem, kde si znovu přivlastňujeme svůj čas, který žijeme, svou schopnost myšlení, jednání, předávání informací jiných, než těch, které nám předhazují média podle pravidel jedné jediné představy o světě a podle pravidel světového trhu. Usilujeme jinak o analýzu a překonávání postojů sexistických, rasistických, týkajících se omezování na základě věku (agistes), nebo postojů homo/lesbofobních, které se mohou vyskytnout jak vně tohoto místa, tak v samém jeho středu.

Po vzoru mnoha jiných squatů experimentujeme s jinými způsoby fungování, spíše než abychom očekávali jakousi «revoluci », která by přišla zázračně změnit všechno ze dne na den. Žít a myslet je neustálé hledání a ne nějaká věc, která přijde naráz, protože jsme se rozhodli-y přijmout nálepku aktivist-k-a nebo revolucionář-ka.

Myslíme si, že svobodné prostory, vyčleňující se ze systému, mohou přispět k uskutečnění svobodných společenství, založených na rozvoji bytostí, které je budují. Mohou být například důkazem životaschopnosti odlišných způsobů organizace a umožnit nám ještě dnes navrhnout něco jiného (alternativu). V tomto smyslu jsou doplňující součástí sociálních bojů, na nichž se chceme podílet. Ať jde o ofenzívy proti politice vedené státem nebo nadnárodními společnostmi, proti průmyslovému zemědělství, proti automobilu nebo naftařskému průmyslu, ať jde o pokus překonat společenský dohled a represi, ať jde o solidaritu Sever-Jih, pomoc věznům, zpochybňování patriarchálního systému, odpor na pracovištích, ve školách a fakultách proti vykořisťování a chápání čehokoli coby zboží (marchandisation).

Samozřejmě, abychom reprezentovali-y opravdu účinnou proti-moc (contre-pouvoir), abychom nezůstali-y pouhou osamocenou alternativou, ale opravdu vytvořili-y jiný svět, bylo by třeba realizovat samosprávné struktury na všech úrovních (stravování, výchova, zdraví nebo dopravní prostředky…) a zvětšit počet propojení a styků. Ačkoliv jsme od toho nepochybně daleko, zdá se nám přesto důležité uchovávat si tyto cíle na mysli a snažit se od nynějška tvořit realitu, ve které bychom chtěli-y žít. Doufáme, že budeme moci pokračovat v přispívání k této snaze i v budoucnosti.

Vy a my?

Tanneries nejsou malinkatou bublinou uzavřenou světu. Usilují o to být strukturou otevřenou všem, kteří-ré si přejí snít, vyjádřit se, tvořit. I přesto, že se to může zdát trochu vzájemně si odporující se vším tím krásným teoretickým pojednáním (podloženým ale reálnou praxí), chceme se vyvarovat situaci, kde bychom se ocitli-y v roli ideologů a ideoložek nebo udělovačů, udělovaček lekcí, ustrnulých na jedné dogmatické vizi světa. Chtěli-y bychom být naopak schopní-é přemýšlet a diskutovat vycházeje ze zkušenosti a myšlenek každé-ho.

Z jiného hlediska je ale nepopiratelné, že náš způsob života je poněkud odlišný od každodenní skutečnosti takové, jak ji žije většina ostatních lidí. Jsme si vědomi-é vzájemných nedorozumění, která může tato situace způsobit, a nebezpečí, že se uzavřeme v jakémsi alternativním ghettu. Nechceme se odtrhnout od ostatních lidí a jednat v našem koutku nerozumějíce již skutečnostem naší společnosti. Ani my neunikáme velké části faktů a myšlenek, které zpochybňujeme v současném světě. A tak i přesto, že se náš svět zdá trochu zastrašující nebo příliš okrajový, doufáme, že obyčejná dobrá vůle vycházet vstříc ostatním lidem bez toho, abychom je předem soudili, nám dovolí prožívat společné okamžiky a vytvářet svazky, které prolamují bariéry.

Fungování místa a zapojení se do jeho aktivit

Toto místo funguje na principu samosprávy. Každá a každý se učastní na řízení místa a jeho aktivit prostřednictvím pravidelných schůzek a valných shromáždění (VS), která se konají každý měsíc. Tato VS seskupují obyvatele, jednotlivce i skupiny aktivní v centru místa (sestavování programu, počítačová dílna, zeleninová zahrada, zkušebny, informační stánek/zóna bezplatnosti), kteří-ré mají často ještě další specifické a doplňující schůzky. VS jsou otevřena každé-mu, kdo cítí, že se ho/jí týkají, a touží po tom, zapojit se do aktivit místa, ať takovým či jiným způsobem.

Zápas vedený proti vystěhování

Je logické, že se náš projekt nezamlouval místní moci, která se mu během posledních čtyř let snažila udělat přítrž rozličnými způsoby. Úspěšně skryla svůj strach z toho přihlížet rozvoji struktury, požadující změnu a unikající její kontrole, za sérii falešných záminek, které jsme vyvrátili-y jednu po druhé.

Reagovali-y jsme řadou manifestací, pouličních infostánků, dny otevřených dveří a jinými široce podporovanými akcemi. To předsavovalo dostatek iniciativ, které se zasloužily o informování velkého počtu osob o naší koncepci a dosáhly poměru sil, který pak postačil k tomu, aby nás udržel v budově.

V tomto kontextu byl zahájen «dialog» s městskými úřady, vlastníkem budovy. Problematický pokus uvést v soulad náš požadavek autonomie a boj proti vládnoucím institucím s možností zapsat náš projekt do dlouhodobého kontextu. Pokus, z něhož jsme v závěru vytěžili-y víc, než to, k čemu by nás pravděpodobně vedla pouhá konfrontace (tedy vystěhování). V místním kontextu jsme uzavřeli-y sázku o to, zda by samosprávná struktura mohla zajistit kontinuitu naší činnosti a nabídnout doplňující prostředky všem druhům ostatních pokusů o obsazování, mnohdy mnohem krátkodobějším.

Jelikož životní podmínky místa a jeho kapacita byly evidentně pro nás důležitým problémem, uskutečnili-y jsme významné práce, způsobem autonomním, bez jakékoli finanční dotace (které jsme vždycky odmítali-y). Tyto práce, klíčový bod jednání s radnicí, se zaměřovaly zejména na nutnost uvést do stavu, který by vyhovoval normám, sál pro veřejné aktivity a vyhnout se tak riziku zákazu ze strany prefektury. Jenže když se práce chýlily ke konci, zpustošil zastřešení naší bývalé obydlené části v noci z 16. na 17. června 2000 úmyslně založený požár. Radnice toho okamžitě využila k tomu, aby přerušila probíhající jednání, která byla v cílové fázi, a u soudu požadovala naše vystěhování. Po celé léto pak následovalo dlouhé přetlačování. Na konci léta radnice, znovu odrazena naší neústupností a širokou podporou, nakonec upustila od vystěhování. Když pak proběhly obecné volby, zavázali-y se současní městští činitel-é/ky k tomu, že nebudeme vystěhováni-y. Nicméně nové výhrůžky nás v červnu 2002 donutily k akcím, které vyvrcholily podpisem smlouvy o obsazení, obnovitelné po třech letech. Sál určený pro veřejné aktivity je nyní schválen.

Je nicméně důležité upřesnit, že les Tanneries zůstávají naprosto nezávislé a že budeme dbát na to, aby podpis úmluvy neměl žádným způsobem vliv na povahu našich aktivit a naší angažovanosti.

Bilance?

Po čtyřech letech od obsazení se nám zdá, že jsme dospěli-y k uskutečnění velké části našich projektů, k prožití řady věcí dost kouzelných (a samozřejmě jiných, někdy dost tvrdých) a pozitivně hodnotíme naši činnost. Toto místo se totiž rychle stalo důležitým centrem aktivit, v měřítku lokálním i širším. Založené dílny umožnily mnohým osobám vyjádřit se mnoha způsoby a navíc bezplatně (nástěnná malba, kinematografie, foto-laboratoř, sítotisk, žonglerství, zkušebny, knihovna, atelier perkuse, oprava kol) a vystupovat nebo vystavovat. Máme na svém kontě několik stovek veřejných vystoupení: divadlo, chanson, nezávislá filmová tvorba, výstavy…

Tváří v tvář kulturním mamutům prosáklým finanční podporou (subvencemi), jsme dokázali-y, že je možné nabídnout bohatý program, aniž bychom na institucích museli-y vyžebrat jediný halíř. Různé způsoby společného řízení místa a osobní iniciativa, jíž bylo vyhrazeno prvořadé místo, přinesly podnětnou zkušenost. Ta určitému množství návštěvníků a návštěvnic umožnila podílet se aktivně na životě místa bez toho, aby je omezila do role pasivní-ho konzumenta-ky, kterou jim určuje institucionální nebo komerční kultura. Místo bylo také příležitostí ke sdílení důležitých názorů a k jejich rozšiřování a umožnilo uskutečnit mnohé politické akce, jimž les Tanneries sloužily jako podpůrný prvek (ať jde o přípravu manifestací Davosu proti Světovému ekonomickému fóru, o přípravu táboru No Border ve Štrasburku, o týdny lokálních anarchistických (interlibertaire) nebo squatterských (intersquat) akcí, o mnohé místní kampaně a manifestace proti válkám v Kolumbii a v Afghánistánu, proti automobilu ve městě nebo sekuritářským politickým systémům atd.).

Všechny tyto kladné dojmy nesmějí zakrýt mnohá zklamání a obtíže, které potkáváme denně v naší snaze organizovat se v autonomně řízený celek, rozvinout aktivnější a rovnější účast velkého množství lidí, udržet naše projekty otevřené a přístupné. Neustálá sebereflexe a sebedotazování nám, doufáme, pomáhají dělat stálé pokroky. V této chvíli, kdy se naše situace začíná stabilizovat, je důležité uchovat dynamiku otevřenosti praktickým zkušenostem, kulturám a rozličným představám, stejně jako novým projektům, a přitom prohlubovat principy samosprávy, které stojí u základu celého projektu les Tanneries.

Tanneries a hnutí «intersquat» lokální a případně širší

Navzdory opakovaným pokusům o vystěhování ze strany radnice i navzdory úmyslnému požáru jsme stále tady. To je podle nás důkaz toho, že je možné vítězně se bít tváří v tvář institucím a že aktivistický squat ve Francii není nutně odsouzen k nejistotě, krátkodobé perspektivě a nucenému vystěhování, pokud jen dokážeme vytrvat! Nicméně způsobem ještě rozsáhlejším se od 11.září stát pustil do ultra-sekuritářské politiky, která usiluje o zmrazení všech vrstev, které odporují, nebo které «vadí» naší společnosti. Tady dáváme najevo naši solidaritu se všemi těmi, kteří-ré otevírají squaty a musejí se postavit proti represi ze strany vlastníků, místní moci, státu, policajtů a soudnictví.

Nové projekty v les Tanneries?

Po mnoha obtížných chvílích je konečně sál, určený veřejným aktivitám a vystoupením, dokončen a situace se stabilizuje (přinejmenším v tom, co se týče hrozby vystěhování…aspoň na nějaký čas). Myslíme si, že k vytvoření hnutí s dlouhodobější perspektivou nejsou důležité jen zkušenosti pomíjívé. Jedním z klíčů k jeho dosažení je možnost disponovat stálými prostorami a být připraveni-é a ochotni-é k zapojení velkého množství osob a kolektivů. Z tohoto hlediska pak místo jako les Tanneries představuje obrovský potenciál. Mimo četné veřejné aktivity (koncerty, debaty, výstavy…), které nikdy neustaly, byly během posledních měsíců realizovány mnohé nové projekty: kolektiv PRINT, který se zabývá oblastí svobodných softwarů (logiciels libres) a alternativní informatiky, společná zeleninová zahrádka a obnovení zanedbaného sadu, zóna bezplatnosti s infostánkem a burza oblečení…

Čekáme na vaše nápady, pokud jde o to další, a na vaši aktivní účast na projektech, úsměvech, shánění materiálu a na pracích. Podrobnosti o aktivitách, programy a prezentační letáčky jsou k dispozici u nás a na několika dalších místech v Dijonu. tanneries [at] squat [dot] net

reaktualizováno v listopadu 2002
tanneriány a tanneriánkami