praha.squat.net

Cestuju se svojí dcerkou po autonomních prostorech v zahraničí, rozhodla jsem se začít v les Tanneries ve Francii a pokračovat někam dál, možná na jih Francie, možná někam úplně jinam, podle příležitosti nebo díky náhodě, nedokážu si naplánovat cestu po předem daných místech a ani nechci. Před pár dny jsme se vydaly z Dijonu do Grenoblu, přespáváme tentokrát u kamaráda v bytě, což není tak úplně ideální, ale i tak jsem se dostala na několik zajímavých míst, spíš na krátkou návštěvu, a taky jsem zabrousila na několik akcí, protože skoro každý den se ve městě něco děje. Nejdřív jsme s kamarádem zašli do squatu Isla Boulita, je to krásná vilka porostlá psím vínem, s velkou zahradou a obrovským fíkovníkem, který se opírá o dům, takže fíky můžete jíst z balkonu nebo vyšplhat po žebříku na střechu.
Celý článek:
Bylo tu jenom pár lidí, několik z nich odjíždělo na holčičí setkání v horách. Nemají vodu, chodí pro ni k asi 300 metrů vzdálené pumpě. Není tu ani elektřina, protože místní společnost GDF je úzce svázaná s radnicí a když město nechce, tak ani společnost nedá elektřinu, ačkoli na ni nárok je i bez souhlasu majitele. Isla Boulita už byla jednou obsazena, po vystěhování trvalo asi 4 nebo 5 měsíců, než do domu přišel nový kolektiv, teď v srpnu byl soud, ale majitelka neměla doklad o tom, že je opravdu majitelkou, a tak byl soud zrušen a proběhne někdy v blízké budoucnosti. Každopádně dům má být také brzy prodán obrovské stavební firmě, která staví mimo byty a domy také např. věznice. V tuto chvíli bydlí v domě docela dost lidí, protože byl asi před dvěma třemi týdny vystěhován jiný squat a několik lidí z tohoto kolektivu teď tedy zůstává v Isla Boulitě. Když jsme dům procházeli, viděla jsem, že vchodové dveře jsou zazděné velikými šedivými cihlami, jedna z obyvatelek s úsměvem dodala, že zazděné byly všechny dveře, ale oni ty ostatní roztloukli palicí. Z úst někoho, kdo vypadal tak křehce, to znělo úžasně s nádechem odvahy a sebedůvěry a ta představa se mi ohromně zalíbila. Protože zazděné domy vypadají jako zajatci s roubíkem v ústech. Co je na Grenoblu zajímavé, je to, že ve squatech je hodně žen a také Isla Boulita by se dala označit za squat se silným důrazem na feminismus a reflexi s ním spojenou.
Dalším prostorem, kam bylo možné zajít, byl squat Kremlins, den předtím jsem tam zajela na kole, ale nikde nikdo, večer jsem se pak dozvěděla, že jsem si spletla číslo, 14, kam jsem se snažila dostat, byl ale taky prázdný dům, docela pěkná vila, prý to před časem taky býval squat. Kremlins mě překvapil, čekala jsem vilku ve stylu Isla Boulity, ale ona je to bývalá továrnička, dva docela veliké hangáry, spousta místností, spousta prostoru! Zrovna tu zkoušela nějaká kapela, u vchodu byl freeshop, v patře kuchyně, trochu jsme povídali o jejich situaci a soudu, který také nedávno proběhl, soudkyně jim přiřkla tři a půl měsíce prodlevy, takže až jim přijde oznámení o vystěhování, budou mít ještě aspoň trochu času předtím, než budou vyklizeni – alespoň tuhle zimu mají kde být. Minulý týden uspořádali projekci dokumentu o jednom vystěhovaném baráku v St. Etienne, první veřejná akce. Večer předtím, než jsem se sem zašla podívat, jsem je potkala na shromáždění obyvatel čtvrti Viscose, kterým se ohromně zvýšily platby za topení po nově zavedeném typu vytápění a kteří teď bojují za to, aby byly platby sníženy. Velká část z nich odmítla poplatky zaplatit a snaží se vyvinout tlak na společnost OPAC 38, která jim vytápění zařídila, a na teplárenskou společnost, která z nich ždímá nepřiměřené zisky pro své akcionáře. Přičemž tato čtvrť je spíše chudší, vznikla v třicátých letech pro dělníky z továrny Viscose. Na shromáždění se sešla spousta představitelů různých organizací, dokonce tu byl jeden politik z komunistické strany, který tvrdil, že se snaží s tím něco udělat, ale obyvatelé čvrti byli tak rozhořčení a nenechali si vzít svoje argumenty, a tak mu nedali příležitost na jakoukoli propagandu. Celé shromáždění trvalo několik hodin a šlo spíše o představení situace, ačkoli padly návrhy na blokádu stavenišť nebo na vytrhání všech nových topení, na blokádu dálnice apod., nakonec nebylo nic rozhodnuto a představitel obyvatel všechny žádal, aby se na příští akci dostavili v co největším počtu, protože se bude jednat se zástupci OPACu. Lidé ze squatu Kremlins na závěr navařili spoustu veganského jídla. Docela se mi líbila taková podpora této mobilizace ze strany squatterů z obou squatů, kam jsem zavítala. O dva dny později pak někteří z nich podporovali obsazení kanceláře OPACu, kterou iniciovaly ženy, které se snaží získat byty v dobrém stavu pro své velké rodiny, jednají v rámci ženské skupiny organizace Defends-toit (Braň se! anebo také Braň svou střechu!), obsazení trvalo celý den, požadavkem bylo mluvit s ředitelem, který se nakonec dostavil kolem čtvrté odpoledne a snažil se všemi možnými způsoby a manipulátorskými triky diskuzi znemožnit, lživě argumentovat. Ženy dostaly seznam asi dvaceti prázdných bytů, které půjdou obhlídnout, ale už předem je pravděpodobné, že jde o byty v nepříliš dobrém stavu, které jsou nabídnuty jenom proto, aby byly ženy umlčeny, protože ony přeci možnost jít do nových bytů dostaly, nikoho už ale nezajímá, do jakých.
Jinak v Grenoblu byly v tuto dobu i daší akce – na podporu imigrantů v Calais, kde bylo na můj vkus až příliš mnoho představitelů politických stran, anebo shromáždění proti výstavbě dálničního obchvatu. Za těch několik dnů jsem měla pocit, že jenom lítám od jedné akce k druhé, a to jsem se ještě zastavila v zajímavé knihovně l’Antigone, která má návaznost na různé politické kolektivy a je to dost zajímavý prostor se spoustou knih a s příjemnými zákoutími jak pro dospělé, tak pro děti.
Asi hodinu jízdy z Grenoblu na jih pak existuje kolektiv Kraken, který sestává asi z patnácti osob, které před rokem společně zakoupily půdu a budovy v horách, asi 1000m nad mořem a budují tady autonomní centrum. My jsme se tam nakonec nedostaly, protože v tuto chvíli probíhají velké úpravy a navíc tam v tuto dobu probíhalo spíše uzavřené setkání s jiným kolektivem. V létě už tam ale například zorganizovali tábor pro děti a podílejí se na spoustě dalších aktivit i přímo v Grenoblu.
Na závěr bych dodala, že aktivistická scéna v Grenoblu je docela rozvinutá, lidi byli otevření a dokážu si představit, že ten, kdo se rozhodne tady zůstat a podílet se na aktivitách, obsazeních domů apod., tak má velikou možnost ledasčemu se naučit a podílet se na mnoha projektech kolektivů se silnou dynamikou.
Osobně jsem za těch pár dnů neměla moc možnost celé věci prospět, tak tady je aspoň tenhle report.