Vše se seběhlo úplně normálně, na internetu se objevila pozvánka na
piknik (praha.squat.net), tak jsem se rozhodl, že se tam zastavím a
naplánoval si cestu se zahraničí tak, abych to stihl. Již předem jsem věděl,
že nepůjde o nic násilného, či tak. Prostě zahrát si fotbal, pokecat se
známými a večer, jestli to vyjde, zahrát si koncert. Což se nám tedy
povedlo a nelegálně jsme se po žebříku dostali dovnitř, kde jsme si
natahali aparát, vodu, pivo, no prostě vše potřebné a zavřeli jsme za sebou
okno, kterým jsme vlezli.
Vše vypadalo v pohodě, kolem Milady nebylo moc policajtů, tak jsme si hráli
hru, vzpomínali na život na Miladě a popíjeli každý podle chuti. Asi v 11
večer jsme zpozorovali zvýšený počet příslušníků policie v okolí, ale i
když nás viděli, nebavili se s námi a ani nejevili známky, že by jim šlo o
dohadování. Asi v 11.45 jsme se dozvěděli, teď nevím, jestli to bylo
telefonicky nebo osobně, že máme 15 minut na to, abychom vypadli. Že do 12té, když opustíme vilu, nebudeme lustrováni ani zadrženi. Svolali jsme narychlo schůzi, kde jsme se společně bavili o tom, jaký postoj zachováme. Asi dva z nás objekt opustili, ale já jsem viděl, že je stejně
zatýkají. Takže policie nám lhala a bylo jasné, že dopadneme stejně.
V takové chvíli Vám nezbývá, než si v duchu říci: sakra, policajtům nikdy nevěř.
Zbytek z nás se zabarikádoval. Já jsem jako první vyšel na půdu a začal
jsem spekulovat o tom, že bych tam vylezl.
Chtěl bych ještě připomenout, že do Milady jsme donesli i figuríny, které
jsme před tím udělali a oblékli, abychom je dali na střechu jako vzpomínku
na vyklizení před třemi roky. Tedy od začátku vůbec nebylo v plánu jít na střechu, tam nás vlastně nahnala policie zaprvé tím, že nedodržela ani to, co slíbila, že do 12ti opusťte budovu a nic se vám nestane a zadruhé tím, že do médií policie říkala, že jsme vyjednávat nechtěli, ale od začátku jsme jim jasně říkali, že ráno jedeme pryč.
Zespodu baráku vycházely rány beranidlem, bylo vidět hasičské auto. Do
toho všeho ještě stále hrála na sále naše hudba. Pak už jsem slyšel jenom
strašný řev a lidé utíkali do hořejších pater. Pravděpodobně kvůli tomu, že když viděli, jak zmlátili první lidi, tak utíkali výše. Co jsem slyšel, nejvíce to schytali lidé, co hráli hudbu, zmlátili je fakt hnusně.
Mezitím se zjevili další lidé, kteří ze strachu před policejní brutalitou
vylezli až na půdu a pak i na střechu za mnou. Bylo nás tam pak kolem 9ti
lidí.
Od té chvíle jsme slyšeli jenom řev a občasné kvílení hlasů zespoda,
znělo to jako z hororu a popravdě jsem měl strach. Zúčastnil jsem se
různých akcí, ale takováto jatka jsem fakt neviděl.
Kolem baráku bylo asi 100 policajtů a nad hlavami lítal policejní vrtulník.
Asi kolem jedné ráno se k nám zastavil policejní psycholog,
vyjednávač. Řekl nám, že bude vyjednávat s námi, tak jsme mu řekli, ok.
Budeme se bavit, ale jenom s Vámi. Ptal se nás na naše podmínky, tak jsme mu
řekli, že naše podmínky jsou jasné, slezeme v klidu ihned, ale bez
lustrace a zatčení. Proste chceme, aby policie odešla, a my slezeme a
odvezeme si svoje věci. On řekl, že dobrá, a šel to někam dohadovat asi s
velitelem zásahu. Mezitím se zjevil další snad psycholog, ale poslali jsme
ho pryč, neboť dohadujeme se s jedním, to stačí. Ten se vrátil a sdělil
nám, že na naše podmínky nemohou přistoupit a že oni budou objekt
monitorovat a čekat na nás až slezeme a ze je prý zima a měli bychom
slézt.
Do toho už byla bouřka a blýskalo se, dokonce jsme na chvíli viděli, jak
někoho z nás mlátí v antonu, co stál na parkovišti a právě odjížděl. To
máme jako do tohohle slézt? Tak jsme neslezli, stihl jsem ještě zavolat
známému, ať obvolá média, a kolem 2 ráno jsme už první novináře viděli. Byla
celou noc strašná bouřka, foukalo. Asi třikrát jsem zmokl a zase vyschnul a
někdy kolem 5. ráno jsem opatrně slezl na půdu, kde jsem si odpočinul asi
hodinku. zajímavé bylo, že barák hlídá 100 policajtů a vrtulník a hodinu si
nevšimnou, ze na střeše je nás o jednoho méně. Tak jsem si odpočinul, dokud
nepřišla hlídka zkontrolovat půdu. Chytli nás takhle dva, byli jsme úplně
zničení a unavení, já se klepal zimou, byl jsem podchlazen.
Dali mi pouta, svezli mě o patro níže, kde mě předali nějaké zvláštní
jednotce, či co. Chtěl jsem se kouknout na číslo příslušníka, ale bylo mi
řečeno, že se musím koukat jedině na zem, jedině do země. Docela hnusně mi
vykloubili ruce, abych se fakt koukal jenom na zem a začali mi říkat, že
jsem Slovák, ať táhnu na Slovensko a ať držím hubu a byli ke mně dost
neslušní. Pomalu mě vyvedli ven k policejnímu autu, kde mne drželi asi 10
minut, já jim říkám, ať mi dají deku nebo ať mne dají do toho auta, klepal
jsem se zimou ještě ruce v želízkách, a občas se mi z toho podlamovaly
nohy. Pro novináře jsem musel vypadat jako feťák bez dávky. Ale o to asi
novinářům šlo.
Pak nás tedy naložili a odvezli do Kobylis na policejní stanici. Tam nás
(stále se bavím o nás dvou, co jsme slezli ze střechy ráno) každého zvlášť
připoutali ke mřížím a někam zmizeli. Asi po 5ti minutách se zjevil jiný
policajt a začal se mne vyptávat, co tu dělám v Čechách, odpovídal jsem mu
klidně, že jsem zaměstnaný, mám tu dceru a před tím jsem podnikal. On stále,
že lžu, že jsem lúzr, co jen bere sociálku a vyžírá náš stát a ať si táhnu
na Slovensko. Pak nás pustil. Dokonce i doklady nám zapomněli vrátit, tak
jsme mu to připomněli, ať nám dá doklady. Pak jsem ještě chtěl papír o tom že
mne zadrželi, nějaký protokol prostě a řekli mi, že mi nic takového nedají,
ze to nevedou za zavřeli mříž, tak jsme šli.
Zajímají mě některé podrobnosti a to, jestli soukromému majiteli pronajala objekt v vyběrovém řízení, nebo ne?
Karlova Univerzita je státem zřízená, tedy by asi měla dávat výběrové řízeni. Další věc je ta, že za kolik měsíčně to má pronajaté a jestli to je směšně nízká částka, tak proč to už před třemi roky nepronajala squatterům, možná by na to přistoupili.
–dd–
