praha.squat.net

Citace z brožury Policie a Sociální Radikalizmus /2001/ vydáno Českým Helsinským výborem a Střední Policejní školou v Praze 9 .

Squatting

Pojmem squatting rozumíme neoprávněné obsazování prázdných bytů. Squatting provozují levicoví aktivisté a příslušníci kulturních proudů s krajní levicí spjatých. Cílem squattingu je zpravidla upozornit na špatnou bytovou situaci a bytovou politiku. V západních zemích, odkud squatting pochází, bylo běžné obsazovat i byty v luxusních čtvrtích, kde se majitelé snažili udržet vysoké ceny právě tím, že neuzavírali nájemní smlouvy s nižším nájmem. Squatting měl tehdy ryze ideový obsah a nesl prvky třídního boje.

V České republice je situace poněkud jiná. Squatting nemá doposud tak vyhraněný ideologický obsah. Squatteři si vybírají své objekty i podle jiných kritérií. Často je to zájem o zachování kulturně významné památky jejímu účelu a zamezení jejího použití pro komerční účely. Čeští squateři si často vybírají i nevyužité obecní byty nebo nebytové prostory a obsazení bytu tak využívají jako prostředek nátlaku na obec. Squatting není v České republice masově rozšířen.

Největší úskalí squattingu je v disproporci mezi chráněnou hodnotou a hodnotou, kterou se snaží vytvořit. Squatting je nepochybně útok na majetek. Squatting ale fakticky vytváří nové obydlí, které požívá také ústavní ochrany. Tato skutečnost vyvolává právní a společenský konflikt. V okamžiku, kdy někdo již někde fakticky bydlí, byť neoprávněně, je třeba jeho domovní svobodu respektovat. Definitivní náprava je tedy možná pouze prostřednictvím soudního rozhodnutí. Efektivnost boje proti squattingu bude závislá především na výkonnosti soudního systému a částečně na efektivitě státní správy. Policie může sehrát jen zprostředkovatelskou, popřípadě podpůrnou roli.

V praxi nemusí mít squatting vyloženě invazní tvář. Může se projevovat i ve formě neoprávněného setrvání uživatele objektu (bytu nebo nebytového prostoru) poté, co skončil právní důvod užívání objektu (nájemce měl uzavřenou smlouvu, ta vypršela a bývalý nájemce prostor nadále užívá neoprávněně). Kromě squattingu se může policie setkat s jednáním velmi podobným, které není motivované politicky, ale pouze hospodářsky. Pro takovou činnost platí z právního hlediska totéž, co pro squatting.

Squatting je jednání protiprávní. Protiprávnost squattingu má dva základní rozměry: rozměr občanskoprávní a rozměr trestněprávní.

Občanskoprávní odpovědnost squatterů je otázkou právního vztahu mezi squattery a vlastníkem, popřípadě správcem objektu. V této souvislosti je třeba poznamenat, že ať už je vlastníkem kdokoliv, má v zásadě stejné právní postavení, to znamená, že není rozdíl mezi právním postavením soukromého majitele domu, obcí či státem. V roli vlastníka nemovitosti požívají všechny právní subjekty stejnou ochranu. Vzhledem k tomu, že jde o vztah soukromoprávní (občanské právo je součástí soukromého práva), policie není oprávněna v tomto vztahu nijak aktivně vystupovat jako účastník řízení. Případná trestněprávní odpovědnost se bude řešit odděleně. Pokud se vlastník domu (nebo jiného objektu) obrátí na policii, a oznámí, že jeho byt je neoprávněně obsazen, policie je oprávněna učinit šetření, zda nedošlo k trestnému činu (viz dále) a případně zahájit trestní stíhání. Policie není oprávněna squattery násilím vystěhovat, je ale oprávněna na žádost vlastníka nemovitosti zjistit jejich totožnost, bez ohledu na to, zda byl spáchán trestný čin. Ke zjištění totožnosti je oprávněna ze zákona o policii, který dává policii možnost zjistit totožnost osoby, jestliže na tom má někdo jiný právní zájem. Zde je třeba připomenout, že pak je oprávněna i zjistit totožnost osoby, která toto zjištění vyžaduje.

Policie je při výkonu své pravomoci povinna respektovat nedotknutelnost obydlí, i když je užíváno neoprávněně. Může ale vlastníkovi účinně poradit, jak má postupovat:

1. Vypracovat příslušnou žalobu k soudu.

2. Podat návrh na vydání předběžného opatření tamtéž.

3. Obrátit se na okresní (v Praze na obvodní) úřad s žádostí o ochranu před zásahem do pokojného stavu a s žádostí o obnovu pokojného stavu.

ad 1. Žalobou se může vlastník domáhat svého práva. Může kupříkladu požadovat, aby někdo neužíval jeho byt. Dále se může vlastník domáhat náhrady škody.

ad 2. Předběžným opatřením je možné domáhat se takového upravení poměrů, aby pozdější výkon práva nebyl ohrožen. Pokud např. squatteři demolují dům takovou intenzitou, že by byl pravděpodobně zbourán dříve, než proběhne soudní řízení, může se vlastník domáhat předběžného opatření, které jim to zakáže (předběžná opatření jsou vykonatelná).

ad 3. Návrhem je možné se domáhat obnovení pokojného stavu (před nájezdem squatterů). Pokojný stav je ten, který trval delší část z posledních šesti měsíců. V řízení se nezkoumá oprávněnost požadavku (nezjišťuje se, zda dům patří majiteli a zda squatteři nemají nájemní smlouvu), ale pouze stav během posledních šesti měsíců (kdo nemovitost užíval nebo jí disponoval). Tento rok tedy nelze použít, jestliže squatteři již byt obývají delší dobu.

Poznámka:

Vždy je lepší si na právní služby najmout advokáta. Pokud je vlastník finančně sláb, může se obrátit na Advokátní komoru se žádostí o bezplatné přidělení advokáta.

Policie sice nemůže aktivně vystupovat v občanskoprávních sporech, ale může posloužit jako již zmíněný prostředek zjištění totožnosti squatterů. Dále může dokumentovat situaci prostřednictvím protokolů, které pak poslouží jako důkazní materiál. V některých fázích pak může asistovat při výkonu soudního rozhodnutí. Kromě toho samozřejmě může účinně informovat.

Squatteři neporušují pouze předpisy soukromého práva, ale i předpisy trestního práva. V praxi půjde především o tento trestný čin:

§249a

Neoprávněný zásah do práva bytu, domu nebo nebytového prostoru

1. Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, nebo peněžitým trestem.

2. Stejně bude potrestán, kdo oprávněné osobě v užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru neoprávněně brání.

Podle stávajícího soudního výkladu není skutečnost, že někdo zůstává v bytě po skončení nájemní smlouvy, trestným činem.

Pokud policie dojde k názoru, že došlo k trestnému činu, je povinna učinit příslušné kroky , a to vyžádat si vysvětlení, vznést obvinění apod. Během samotného trestního stíhání a ani tehdy, když budou obvinění pravomocně odsouzeni, není možné pachatele násilím vystěhovat. K tomu slouží především občanskoprávní řízení, které může probíhat souběžně. Je ovšem možné pachatele motivovat prostřednictvím takzvaného odklonu od trestního stíhání (podmíněné zastavení a narovnání), aby od trestné činnosti upustil. Pokud pachatel pokračuje v trestné činnosti po sdělení obvinění, jedná se o nový trestný čin. Vlastník nemovitosti bude v trestním řízení figurovat v roli poškozeného a může v adhezním řízení (řízení o soukromoprávním nároku vyplývajícím ze spáchání trestného činu, které probíhá v rámci trestního řízení) uplatnit nárok na náhradu škody. Nemůže ovšem uplatnit jiný občanskoprávní nárok, jako třeba vyklizení nemovitosti apod.

Pokud během trestního řízení dojde k vydání pravomocného rozsudku v občanskoprávním řízení, jsou orgány činné v trestním řízení tímto rozsudkem vázány (a naopak). Vzhledem k tomu, že v každém řízení se rozhoduje o jiném nároku a problému, nebudou se rozsudky příliš ovlivňovat. Jinak ale platí, že trestní řízení a soukromoprávní spor probíhají na sobě nezávisle.

V některých případech se může stát (a stává se to), že squatteři uzavřou s vlastníkem dohodu, která jejich užívání legalizuje. Tato okolnost nemá vliv na trestněprávní posouzení jednání, kterého se squatteři dopustili před touto dohodou. Během trestního řízení je ale možné zvolit některý ze způsobů odklonu (podmíněné zastavení a narovnání), popřípadě jinak hodnotit společenskou nebezpečnost trestného činu.

Vlastník nemůže v žádném případě squattery vystěhovat násilím svémocně.

V případě, že by squatteři v bytě již fakticky bydleli, dopustil by se trestného činu. Pokud by se rozhodl vystěhovat squatt, který je užíván k jiným účelům než k bydlení, nedopouští se trestného činu, ale pouhého protiprávního jednání bez veřejné sankce.

Kazuistika č.1:

Vlastník domu se obrátí na policii s tím, že jeden z jeho bytů je neoprávněně skupinou neznámých squatterů, kteří byt obývají nejméně čtrnáct dní. Se squattery se dá prý bez problémů jednat a mluvit, pouze nechtějí byt opustit a nabízejí vlastníkovi, že mu budou platit nájem. Argumentují především “veřejnou povahou” bytového fondu. Squatteři jinak nečiní v domě, kde žijí jiní nájemníci, žádné problémy.

1. Co může policie udělat?

2. Co může policie poradit?

3. Jak bude policie postupovat při jednání s vlastníkem domu, popřípadě se squattery?

4. Kvalifikujte trestněprávně jednání squatterů.

Kazuistika č.2:

Událost uvedená v kazuistice č.1 se liší pouze tím, majitel dal squattery vystěhovat bezpečnostní agenturou násilím. Policie se o tom dozvěděla prostřednictvím třetí osoby, která byla svědkem incidentu.

1. Kvalifikujte trestněprávně jednání majitele a zaměstnanců bezpečnostní agentury.

2. Jak by se lišilo trestněprávní posouzení jednání majitele a zaměstnanců bezpečnostní agentury v případě, že by k vystěhování bezprostředně po obsazení bytu?

3. Kvalifikujte trestněprávně jednání squatterů.

4. Jaký postup by měla zvolit policie?

5. Jaký postup by mohli zvolit squatteři, pokud by v bytě bydleli již šest měsíců?