praha.squat.net

Squatterská realitní agentura, specialista na dlouhodobě nevyužívané nemovitosti. Bydlení levněji, než jste si kdy dovedli představit, bydlení pro všechny a zadarmo! nevěříte? Pak kontaktujte našeho realitního makléře!

V noci ze 6. na 7. února byly spuštěny stránky první české squaterské realitní agentury. Ve stejné době bylo sympatizanty squaterského hnutí vyvěšeno několik desítek transparentů z dlouhodobě nevyužívaných a chátrajících objektů v Praze.
Cílem této akce je upozornit na paradox, kterou je kapitalistická společnost ve vyspělých zemích Evropy typická: v každém větším městě jsou tisíce lidí, které ze všech možných důvodů nemají kde bydlet a jsou odkázáni k životu na ulicích. V těch samých ulicích, které jsou lemovány zanedbanými prázdnými domy, jejichž majitelé nejeví sebemenší zájem se o ně starat.
Není zde řeč pouze o bezdomovcích. Kromě hrstky privilegovaných se to týká prakticky všech mladých lidí a studentů, kteří se chtějí osamostatnit od rodičů, nemohou si však dovolit platit předražené nájmy. Podobné problémy řeší i umělci hledající zázemí pro svoji tvorbu: pořídit si v Praze ateliér je pro většinu mladých umělců nedosažitelným snem.
A přitom stačí tak málo: mít kolem sebe skupinu podobně smýšlejících lidí a chuť vymanit se ze zažitých stereotypů a začít trochu experimentovat. Zkusit se domluvit s majitelem prázdného domu na jeho užívání za symbolický nájem nebo údržbu může každý a kdo se na to cítí, může tuto fázi klidně přeskočit a do domu se rovnou nastěhovat. O jedno z našich základních práv – právo bydlet – bychom se neměli muset nikoho doprošovat, squatting je při současné bytové politice a v době finanční krize naprosto legitimní.
Projekt squaterské realitky by měl pomoci každému, kdo se rozhodne vzít život do vlastních rukou. Je na čase vylézt z izolace svých panelákových bytečků, rozloučit se s každodenní ubíjející prací a začít se rozhlížet po alternativách.
Takhle je totiž život daleko zábavnější a prožitější, než když za něj musíme neustále někomu platit.

Vyšlo nové číslo newsletteru squatterské a anarchoautonomní scény, ke stažení ve formátu .pdf najdete tady: INFO USURPA #5

Tentokrát je v Usurpě hodně článků ze zahraničí, některé z nich dost tragické… Máme tam report z řeckých ulic a obsazených univerzit, a nesmíme zapomenout na náš lokální squat Milada, který bude se zapsáním do katastru nemovitostí pravděpodobně čelit pokusu o vystěhování a potřebuje vaši pomoc!
Níže najdete všechny články z tohoto čísla:

Hola!
Po pár klidných týdnech kolem Vánoc jsme si užili akční leden. Promítání a beseda s tvůrci filmu 69 o kodaňském Ungdomshusetu, vydařený benefit v Crossu a Travesti Karneval na Miladě, všechno parádní akce na který snad jen tak nezapomenem.
Stejně tak se nám ale zaryje hluboko do paměti den, kdy jsme se dozvěděli zprávu o záměru ÚIV znovu zapsat Miladu do katastru a tím pádem mít možnost ji legálně vyklidit.
Nevíme přesně, kdy pokus o evikci proběhne, možná v horizontu týdnů, možná že let. Víme však, proč tu jsme a za co bojujeme a že jim Miladu nedáme zadarmo. Na její obranu hodláme využít všechny dostupné prostředky.
Chceme-li ale udržet jakousi dynamiku squaterského hnutí, nesmíme se omezovat pouze na jeden prostor. Naše ulice jsou plné prázdných a zanedbaných budov čekajících jen na to, až jim někdo vdechne život- ať už tím, že v nich začne bydlet, pořádat zde koncerty, politické diskuze nebo zde zřídí ateliéry a galerii nezávislého umění. Příkladů z minulosti máme nespočet, nechme se inspirovat..
[Read More]

Bývalá mládežnická noclehárna (55 avenue l’Union Soviétique), prázdná déle než 7 let, se po obsazení a otevření veřejnosti 30.ledna stává prostorem pro experiment. Kolektiv lidí aktivních v sociální, politické, kulturní nebo umělecké sféře se rozhodl vytvořit společnou dynamiku v rámci svých aktivit a hnutí. Organizovat se, konfrontovat a společně koordinovat své politické a sociální aktivity, hledat nové způsoby intervence a komunikace, experimentovat s novými druhy akce ve městě, rozvíjet v budově nové kolektivní aktivity, a tak nabízet alternativy k zaběhaným vzorcům chování a žití. Proč? “Protože si uvědomujeme, jak se zhoršuje náš současný kontext a ohrožuje tak naše práva a svobody – privatizace, liberalizace školství a vědy, rušení uměleckých živností, represe na školách, zatčení lidí kolem Tarnacu. Naléhavě pociťujeme, že se musíme spojit a jednat, protože v jednotě je síla…a v rozmanitosti pak bohatost našich činů.”

Počátkem roku byla obsazena budova, která měla sloužit jako sociální centrum, den po zveřejnění prohlášení squatterů a squatterek, byl dům bez nejmenšího varování vystěhován. Nikdo nebyl zatčen a později toho dne proběhla spontánní demonstrace v centru města, které se zúčastnilo asi 80 lidí. Během proslovu před čerstvě vyklizeným projektem bylo řečeno, že s vystěhováním domu vůbec nic nekončí a že toto je pouze začátek. Je třeba zdůraznit, že aktivisté a aktivistky měli velice jasnou představu o fungování svého centra, plánovali tu nejen bydlet, ale také pořádat workšopy, vaření, prostor pro setkávání lidí z různých sociálních prostředí a ve svém prohlášení představili ještě další spousty nápadů, kterými by mohli obohatit blízké okolí, aniž by konkurovali stávajícím kulturním projektům. Je vidět, že lokální instituce zůstaly k inspirující iniciativě naprosto hluché a pospíšily si s vystěhováním. Mobilizovat represivní složky umějí velice rychle. Přesvědčit je, aby umožnily projektu existovat, to bude ale asi ještě zdlouhavý a útrpný proces.

Víc než 150 rodin žijících v chudých poměrech bylo 24. ledna vystěhováno ze čtvrti Dey Kraham v centru Phnom Penhu, kde některé z nich žily po mnoho let. Jen několik desítek rodin dostalo ubytování v 16km vzdálené nedostavěné vesničce bez dostatečného zázemí, pitné vody atd. Většina těchto rodin, nyní bez střechy nad hlavou, v minulosti nabídku přestěhování do vesnice odmítla, protože leží příliš daleko od města, kde většina z nich pracuje jako pouliční prodejci.
Čtvrť byla srovnána se zemí a mnozí lidé ani nestačili zachránit svoje věci ze zruinovaného pozemku, který byl městem prodán před třemi lety společnosti 7NG, aniž by kdokoli požadoval souhlas obyvatel čtvrti nebo je o prodeji vůbec informoval! 300 rodin se bylo pod pohrůžkami nuceno přestěhovat, dalších 152 rodin pokračovalo ve zpochybňování prodeje pozemku a odmítalo jej opustit bez kompenzací. Týden před vystěhováním došlo k určitým jednáním, kdy společnost, která pozemek odkoupila, kompenzace zvýšila, k dohodě zatím ale nedošlo.

Protestní obsazování univerzit je v poslední době časté jak v evropských zemích, tak třeba v USA, většinou jde o vlny nesouhlasu s reformami ve školství, v poslední době ale také narůstají protesty týkající se mezinárodních témat, např. solidarity s řeckými nepokoji.
V lednu došlo na více než deseti britských univerzitách k protestním obsazením v rámci hnutí solidarity s Palestinci. Šlo o pokusy rozvířit diskuzi na zkostnatělé univerzitní půdě a dosáhnout toho, aby univerzity veřejně vyjádřily svůj nesouhlas s konfliktem. Dále pak protestující požadovali zrušení školních investic do zbrojního průmyslu, žádali udělení stipendií pro student/k/y z oblasti, zaslání učebních materiálů a vyřazených počítačů do postižených oblastí apod. Na mnoha školách dosáhli vítezství, někde ale došlo k výhrůžkám a výmluvám ze strany školy. Dalším důležitým aspektem těchto obsazení je sám proces, který vedl k úspěšné přímé akci, při níž na půdě instituce vzniká malá samospráva, jejíž účastníci a účastnice se pokoušejí vytvářet skupinu bez hierarchií, aby rušili princip autority, na němž univerzity a všechny další instituce fungují, a kde se aktivně organizují, aby se postavili proti násilí nebo na podporu různých hnutí. Nejde přímo o squatting jako takový, přesto se i zde jedná o vytržení určitého prostoru – učebny, školního divadla nebo knihovny – z autoritářského systému, v němž nemáme právo mluvit do věcí těch nahoře, a o vytvoření osvobozeného prostoru pro samosprávu, diskuze, přednášky nebo přípravu akcí, které mohou vyvinout tlak na společnost a vést k radikální změně jejího uspořádání.

Od úterý 3.3.2009 od 16:00 hodin bude v Městské knihovně Most nainstalována výstava fotografií squatů, autonomních center a několika squatterských výtvarných prací. Na místě budou i tiskoviny se squatterskou tématikou.
Smyslem výstavy je především představit squatting širší veřejnosti jako smysluplnou sociální aktivitu. Výstava bude v Městské knihovně Most přibližně 14 dní, poté je možné jí přemístit na jiné místo. Máš-li možnost a zájem nainstalovat výstavu v lokalitě ve které žiješ, pak piš na náš mail.

Na promítání v Plzni, které se konalo v půlce ledna v kavárně Jabloň, přišlo – kvůli chabé propagaci – moc málo lidí. Po promítání proběhla zajímavá diskuze, mluvilo se například o konkrétních problémech squatterských komunit a jak by se daly řešit. Někdo se pozastavoval nad nedávným průšvihem se psy z Milady, kteří zadávili zvířata v pražské zoo, a tak se probíralo, jakým způsobem vlastně squatteři/rky mohou veřejně podobné problémy řešit a jak se k nim mají postavit v rámci komunity, kterou společně budují. Někteří více, jiní méně zodpovědně. Jaké vlastně mají v rámci autonomie prostředky k tomu, aby vzniklé situace mezi sebou řešili. Má-li komunita vyvíjet určitý tlak na ty, kdo se chovají nezodpovědně, anebo je jednoduše vyloučit?

V širších souvislostech můžeme totiž podobný proces sledovat i v celém sousedství. Ve chvíli, kdy jsou se squattery/kami problémy, snaží se na ně snad sousedi/ky vyvíjet tlak, který by je přiměl situaci přehodnotit a naučit se společně vycházet, anebo se jich sousedství snaží jednoduše zbavit?
Vystrnadit někoho pryč, ať si problém řeší někdo jiný, je asi snadnější. A nechápat svůj vlastní squat jako součást široké komunity, nechodit za sousedy/kami a nevysvětlovat jim svá stanoviska a přínos autonomního centra je taky jednodušší. Nejde přece jenom o to postavit pevné barikády a ubránit barák, jde taky o to zbourat bariéry mezi lidmi. Doufejme, že se Miladě podaří dokázat, že je opravdu nepostradatelná, dřív, než bude pozdě.

22. ledna bylo v polské Poznani zatčeno 8 lidí během vyklizení nedávno vzniklého punkového squatu v centru města. Mezi zatčenými bylo i několik squaterů/ek z Rozbratu (nejstarší squat v Poznani), kteří přišli na podporu. Během odpoledne proběhl protestní piket před policejní stanicí. Vyklizení bylo policií oznámeno s několikadenním předstihem, squateři a squaterky ho však označují za ilegální – policie prý neměla žádné oprávnění ke vstupu do domu. Celý zásah proběhl za přítomnosti médií.

Ohrožen je ale i nejznámější polský squat Rozbrat, v blízké době pravděpodobně proběhne dražba pozemku, na kterém se celý obsazený areál nachází. Na rozdíl od incidentu z 22. ledna se však případné vyklizení Rozbratu setká s aktivním odporem jeho obyvatelů a obyvatelek, za kterými stojí silná podpora mezinárodního squaterského hnutí – stejně jako za Ungdomshuset, Kopi, EKH nebo Miladou.
Video z mainstream médií