Víte, co vlastně squatting je?
Proč je kolem squatu Milada tolik humbuku?
Chtěli bychom vyvrátit pár mediálně živených stereotypů, které jsou kolem celé záležitosti šířeny, a nastínit principy, na jejichž základě myšlenka squattingu pracuje.
„Domy, které squateři obývají, nejsou v jejich vlastnictví.“
Jednou ze základních myšlenek squattingu je využívání dlouhodobě chátrajících objektů, o které jejich majitel neprojevuje zájem. Tyto domy se často nacházejí ve stavu, kdy je k nevyhnutelná jejich rekonstrukce. Squateři tedy svým působením často zabraňují jejich chátrání nebo úplné devastaci. Squateři neplatí majiteli objektu nájemné, ale pomyslnou protihodnotou je práce, kterou odvádějí.
Uspořádání společnosti, do kterého jsme se narodili, nám předkládá hodnoty k respektování, aniž by nám dalo možnost si jejich legitimitu ověřovat. V této společnosti, při stupni technického pokroku a ekonomického bohatství, může a měl by bydlet každý. Důvodem bohatých center měst a chudých předměstí, existence lidí bez domova, neplatičů nájemného a těch, kteří se musí dramaticky uskromňovat, aby měli na nájem, je nerovnoměrné rozdělení společenského bohatství. Důležitým aspektem je také spekulace s nemovitostmi, kvůli které zůstává mnoho domů prázdných, dokud se nenajde dostatečně solventní kupec, což může trvat mnoho let. Někdy do té doby dům spadne, někdy je ponechán samovolnému zničení, když je například památkově chráněn.
Neodvozujeme právo na bydlení ani tak z žádných platných zákonů a dokumentů (i když i v nich je ustaveno), ale z morálního přesvědčení, svědomí a z prosté logiky.
„Na squatu Milada se užívali drogy, hlučné koncerty rušily okolí, kolem domu byl nepořádek…“
Na squatu Milada se její obyvatelé a spřátelení snažili vytvářet centrum alternativní kultury: poskytovat prostor marginálním hudebním stylům a nekomerčním akcím různého druhu. Uskutečnil se zde bezpočet koncertů, diskuzí, divadelních představení, sítotiskové workshopy, konala se pravidelná promítání, probíhalo zde pravidelné vaření jídla pro lidi bez domova.
V současné době se zavírá několik alternativních klubů a kulturních center, ubývá tedy míst pro nezávislou nekomerční kulturu, kterou je třeba podporovat. Komercializace, která se týká všech aspektů našeho života, na kulturu působí negativně: řídí se mnohdy hlavně ekonomickými aspekty („prodejností“), a mnohdy se proto motá v kruhu a nabízí jen málo nového.
Milada poskytovala lidem zázemí k rozvoji alternativní kultury, ze které vychází mnoho významných umělců.
Squat Milada byl v dlouhodobém procesu rekonstrukce, takže se v jeho okolí nacházely věci, které měly být později využity uvnitř domu. Kolem něj byly uskladněny dočasně, z nedostatku jiných prostor k umístění.
Užívání drog je věc každého jednotlivce. Na Miladě se jejich užívání nikdy nepodporovalo a nikdy se tam drogy neprodávaly. Drogy jsou realitou téměř v každém klubu v Praze, někteří návštěvníci je vyhledávají a užívají. Milada, jako místo pořádání hudebních akcí, nebyla v tomto ohledu ničím výjimečným.
„Squateři jsou podivné existence, které usilují jen o to, žít si bez problémů odlišným způsobem života, sami pro sebe, bez ohledu na okolní společnost.“
Squatting je snaha změnit paradigma: „Chceš bydlet? Vezmi si hypotéku!“ Usilujeme o to žít jinak, usilujeme o to, aby to bylo respektováno a umožněno komukoliv, kdo se tak rozhodne.
V některých zemích západní Evropy (např. Anglie, Holandsko) je právo squatovat zakotveno v legislativě, čemuž předcházela léta bojů s vládami a úřady, které bylo nutné vybojovat, aby toho bylo dosaženo.
Zároveň je squatting záležitostí negování zažitého tím, že stojí na komunitním soužití, sebeorganizování se a principu „Do it yourself“ (Udělej si sám).
PŘEMÝŠLEJTE KRITICKY O TOM, CO NÁM SERVÍRUJÍ MASMÉDIA!
HLEDEJTE TAKÉ POHLEDY Z „DRUHÉ STRANY“!
PŘEMÝŠLEJTE O PRAVIDLECH STÁVAJÍCÍHO SPOLEČENSKÉHO USPOŘÁDÁNÍ, KDO JE TVOŘÍ, KOMU SLOUŽÍ A PROČ ZPŮSOBUJE TOLIK PROBLÉMŮ JE OPUSTIT! ZPOCHYBŇUJTE TATO PRAVIDLA!
PRAHA.SQUAT.NET
WWW.MILADA.ORG
